Rovnou na obsah Rovnou na menu
Menu
Město Protivín
MěstoProtivín

Historie

Historické fotoProtivín vznikl někdy kolem roku 1260 jako tvrz a vesnice na brodu přes říčku Blanice, v oblasti zlatonosných potoků a hor. Svoje jméno dostal Protivín po svém držiteli Protivovi. V listinách je zmiňován Protivín až od roku 1282. Králové Karel IV. a Václav IV. spravovali Protivín vlastními správci. V roce 1562 prodal král Ferdinand I. statek Protivín do vlastnictví pánů z Hradce.
V této době byla založena správcem Zelendarem soustava rybníků severovýchodně od Protivína. Dalšími držiteli se stali bratři Vratislavové z Mitrovic. Tehdy Protivín obsahoval 16 vesnic. městečko s tvrzí, pivovarem, mlýnem, pilou atd. Roku 1711 se stal Protivín majetkem knížete ze Schwarzenbergu.
Koncem 19 století dochází k rozvoji města, ale vzápětí vlivem nezaměstnanosti po uzavření cukrovaru i k vlně vystěhovalectví, zvláště do USA, kde ve státě IOWA byla založena v roce 1872 osada, která dostala jméno Protivín.
V srpnu roku 1899 byl Protivín povýšen na město. V současné době má Protivín s připojenými obcemi asi 5 tisíc obyvatel.
Na konci náměstí stojí zámek v renesančním stylu, který byl kdysi zařízen pro letní hosty. Nyní je v majetku Obvodního úřadu Praha 4. přilehlý park má rozlohu 7,6 ha a roste v něm 20 druhů vzácných dřevin.
Kostel Alžběty na náměstí v raně barokním slohu byl dostavěn v roce 1662. Kostel v Krči se uvádí již od roku 1352 a kostel v Myšenci pochází z konce 11. století.
Pivovar v Protivíně byl založen v roce 1598 a patří ve městě k nejvýznamnějším podnikům. Také firma BRAMAC vyrábějící střešní krytinu je důležitým závodem celého regionu.
 
Slavní rodáci a odchovanci
 
Z významných rodáků je nutno se v krátkosti zmínit alespoň o několika z nich na základě článku Josefa Házra Píseckého ve Vodňanských novinách před druhou světovou válkou pod názvem Protivínský Slavín.

František Šťastný se narodil 8. 3. 1814 na Boru. Jeho otec zde byl ovčákem. Po studiích na gymnáziu absolvoval v letech 1832 - 1834 schwarzenberský hospodářský ústav v Krumlově a byl ve službách schwarzenberských až do roku 1849, kdy byl pro účast v bouřlivém roce 1848 propuštěn. Musel pak dvanáctkrát měnit místo, takže ve 48 letech odešel do důchodu a byl pak ve službách Hospodářské společnosti v Praze. Vynikl jako autor mnoha zemědělských spisů a ve své době měl ojedinělý význam v oboru lexikologie. Ovládl sedm cizích jazyků a vydal 22 odborných terminologických slovníků českoněmeckých a německo-českých pro zemědělství, lesnictví, pro úřady a různá řemeslná odvětví. Zachoval ve svých slovnících mnoho starých názvů a tvořil nové termíny. Jan Neruda v knize Podobizny o něm napsal, že jeho obrovská píle dokázala, co jinde dovedlo jen několik sil společně. Zemřel v Praze 9. 6. 1883. Jeho starší bratr Václav byl lesníkem a správcem sbírek v loveckém zámku Ohrada u Hluboké.
František Huspeka
Nejvyšší církevní hodnosti z rodáků dosáhl František Huspeka. Narodil se 16. 10. 1817 v čp. 19, roku 1882 byl zvolen velmistrem Řádu křižovníků s červenou hvězdou. Zasloužil se o zvelebení mnoha chrámů a stal se roku 1883 poslancem do českého sněmu.
Sabina Heybergrová se sice narodila na Hluboké 18. 10. 1848, ale pokládala za své rodné město Protivín, kam byl její otec lékař V. Heyberger přeložen od 1. 1. 1851. Roku 1880 se stala učitelkou a psala články do učitelských časopisů a povídky a črty do písecké edice Zlaté klasy. Zemřela 4. 7. 1936 v Písku a pohřbena je v Protivíně.
Václav Jakš
Narodil se v Protivíně 3. 8. 1862 a od roku 1903 až do penzionování roku 1923 působil na měšťanské škole v Protivíně. Jeho otec, pumpař a studnař, byl vynikající včelař. Jeho zásluhou byla roku 1896 uspořádána v Protivíně včelařská výstava a 13. sjezd československých včelařů. Jeho syna učinil populárním spis Včelař začátečník, který se do roku 1939 dočkal osmi vydání. Dlouhá léta byl V Jakš předsedou píseckého včelařského spolku a roku 1932 založil tento spolek v Protivíně. Při svém založení měl spolek 154 členů. Po roce 1918 byl pověřen organizováním včelařů na Slovensku. Za své působení v oboru včelařství dostal mnoho vyznamenání, roku 1932 státní stříbrnou medaili. O včelařství proslovil mnoho přednášek a napsal velké množství článků. Zemřel 21. 10. 1938 v Libčicích nad Vltavou u syna Václava, též vynikajícího včelařského odborníka.
Adolf a Julius Brabecovi
V oboru krásného písemnictví vynikli ve své době dva synové schwarzenberského geometra Julia Brabce - Adolf a Julius Brabec. Adolf se narodil 3. 5. 1875 ve Mšeci u Slaného, ale jeho otec byl téhož roku přeložen do Protivína. Po studiích na gymnáziu pobyl devět let ve Vídni a napsal několik povídek a románů ze života české vídeňské menšiny. Pak byl správce pivovarů v Třeboni, v Krumlově a v Protivíně. Psal básně, historické povídky a divadelní hry. Zemřel 26. 10. 1928 a je pohřben v Protivíně.
Julius Brabec
Narodil se v Protivíně 16. 12. 1881, stal se profesorem na obchodní akademii v Praze a od roku 1919 byl v konzulárních službách v Curychu, v Norimberku, v Kolíně nad Rýnem a od roku 1935 v New Yorku. Vydal 1 l národohospodářských spisů vedle mnoha článků a od roku 1900 uveřejňoval básně a literární úvahy v různých časopisech. Zemřel 5. 4. 1935.
PhDr. August Žáček
Narodil se v Dobešicích u Písku 13. l. 1886, ale do obecné školy již chodil v Protivíně. Stal se profesorem na Karlově Univerzitě v Praze, pracoval hlavně v oboru radiotechniky a elektroniky. V odborné literatuře je uváděn jako vynálezce součásti radaru - magnetronu. Zemřel roku 1961 a je pohřben v Protivíně.
Barbora Josefa Bečvářová sice strávila v Protivíně pouze čtyři roky v letech 1903 až 1907, kdy zde byl ředitelem kůru její otec pocházející z Protivína, ale napsala několik románů a mnoho povídek s tématikou z rodové kroniky své babičky Štouralové z Protivína a o jiných námětech z Protivínska. Narodila se v Mělníce 22. 8. 1893 a zemřela v Praze roku 1960.
Karel Balák se narodil v Plzni roku 1898 a do Protivína se přistěhoval s rodiči roku 1903. Jako student pořádal zde četná divadelní představení, vystudoval dramatickou konzervatoř v Praze a působil jako herec a režisér u několika předních divadel. Psal verše i prózu do různých časopisů a napsal velké množství divadelních her, které se hrály i v Německu a v USA a na všech velkých divadelních scénách v Čechách a na Moravě. Psal též hry pro děti a spolupracoval s profesorem Skupou v jeho divadle. Od roku 1947 pracoval v redakci dem'ku Mladá fronta. Zemřel 8. 8. 1962.
Marta Krásová
Nejvýznamnějším rodákem v nové době je dramatická umělkyně a pěvkyně Marta Krásová. Narodila se 16. 3. 1901 v dnešním čp. 295 v Jiráskově ulici, ale dětství prožila v pivovarském domě čp. 147/8 v parku, na který ráda vzpomínala. Její otec byl sklepmistrem v pivovaře a když učitelka E. Cébová poznala její výjimečný pěvecký talent, byl otec přeložen do Českých Budějovic, aby se zde dcera mohla vzdělávat ve zpěvu. Studovala zde učitelský ústav a zpěv a hudbu v hudební škole u Bohumila Jeremiáše a pak v Praze u vynikající pěvkyně Olgy Valouškové - Borové. Svou pěveckou dráhu začala v Bratislavě, kde jí skladatel Oskar Nedbal pomohl přeškolit se ze sopranistky na altistku, a roku 1922 přestoupila do Národního divadla v Praze. Zpívala na mnoha operních scénách v cizině a byla známa i jako vynikající koncertní pěvkyně. Dne 18. 11. 1958 byla při příležitosti 75. výročí otevření Národního divadla v Praze jmenována Národní umělkyní. V Protivíně účinkovala na velkém koncertu ve prospěch postavení Národního divadla v Brně 3: 8. 1918 a při slavnosti k 60. výročí povýšení Protivína na město roku 1959; kdy byla jmenována čestnou občankou města. Zemřela 20. 2. 1970.
Adolf Šimek - Vojík
Z dalších vynikajících umělců, kteří se v Protivíně narodili nebo v něm prožili své dětství, zasluhuje zmínky Adolf Šimek - Vojík. Narodil se v Písku roku 1903, ale od roku 1907 po smrti svých rodičů byl vychováván v Protivíně u svého děda, hostinského Jana Vojíka, který byl výborný klarinetista a v mládí koncertoval v Německu a Rusku. Jeho strýcové, Adolf a Rudolf Vojíkové, prošli jako cirkusoví hudebníci Německem, Francií i jižní Amerikou, kde v Buenos Aires pobyli mnoho let. Adolf Šimek působil po absolvování konzervatoře krátce v Národním divadle v Bratislavě a roku 1924 přijal místo na konzervatoři v Santiagu v Chile, kde působil jako profesor hry na violoncello až do smrti.
Jiří Kolář (1914 - 2002)
Po celém světě je uváděno město Protivín jako rodiště jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. století - básníka a malíře - Jiřího Koláře.
Narodil se v rodině pekaře, který měl dům a pekárnu naproti Sokolovně. Nenápadný, tichý, samotářský Jiří vyrůstá na malém dvoře se svou sestrou dvojčetem. Měl ještě mladšího bratra a starší sestru. Jako malý chlapec si chodil hrát na pivovarskou louku u řeky Blanice. Protivín v době dětství malého Jiřího zažíval velký rozkvět.
Dne 7. června 1924 projíždí městem náš první prezident T.G.Masaryk při cestě na vojenské slavnosti do Českých Budějovic. Na silnici od radnice ke škole stáli žáci a žákyně zdejší školy. A mezi nimi jistě i malý Jiří.
Asi ve dvanácti letech se přestěhoval se svými rodiči na Kladno. Do literatury vstoupil v r. 1941. Stal se čelným představitelem Skupiny 42 /J. Kajnar, I. Blatný a další/ a žákem J. Seiferta. Známé básnické sbírky jsou Křestní list, Sedm kantát, Vršovický Ezop a další. Do roku 1979 žil Jiří Kolář v Praze, potom řadu let v Paříži. Jeho knihy až do roku 1990 vycházely pouze v samizdatu.
V malířství se uplatnil od roku 1958 svými kolážemi /rolážemi, prolážemi ...../. Častým námětem je jablko /vzpomínka na dětství/ a kruh /pekař-chléb, koláč a příjmení Kolář - kola/. V roce 1991 obdržel cenu Jaroslava Seiferta za sbírku Prométheova játra. Krásné a silné jsou jeho verše napsané těsně po válce:
"....dlouho nebude třeba vynalézati novou smrt, nebude třeba vynalézati novou bolest - ale zato lásku."
Jiří Kolář, básník a malíř, protivínský rodák, je čestným občanem našeho města.
Bohumil Pelikán (1908 - 1993)
pochází z malé vesničky Chvaletice, kde vyrůstal na rodném statku společně se svými čtyřmi sourozenci. Chodil do protivínské školy, později potom na Obchodní akademii do Českých Budějovic. Po presenční vojenské službě se rozhoduje věnovat se trvale vojenskému povolání. Studuje na Vojenské akademii v Hranicích, Vysoké válečné škole v Praze a poté v Paříži.
V roce 1938 se vrací do vlasti, aby se za dva roky opět vrátil do Francie, k naší vojenské jednotce v Agde. V červnu 1944 se účastní bojů s čsl. tankovou brigádou v Dudergue. Po skončení války v hodnosti podplukovníka se stává profesorem na Vysoké válečné škole v Praze a je nositelem několika vyznamenání - Čs. válečný kříž, Čs. vojenská medaile za chrabrost, Čs. vojenská medaile za zásluhy. Po roce 1948 byl propuštěn z armády, v roce 1949 zatčen a došlo i ke ztrátě všech vyznamenání a vojenských hodností. Až v roce 1960 je propuštěn, odchází do Ostravy a stává se dělníkem ve Vítkovických železárnách.
V roce 1989 je rehabilitován, jsou vráceny vojenské hodnosti a vyznamenání a je povýšen na generálmajora. 17.6.1993 umírá. Ve Chvaleticích je dodnes rodný statek ve vlastnictví rodu Pelikánů. Na chvaletickém hřbitově je uložena urna se jménem generálmajora Bohumila Pelikána.
Bohumil Pelikán jistě patří mezi ty, kteří proslavili Protivín a okolí svými velkými činy.

Mnoho jsem trpěl,
ale bez reptání.
Odcházím, neplačte,
jen někdy vzpomeňte.....
     jsou jeho poslední slova.

Alena Nachmüllerová

Volný čas

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Kontaktní formulář

Aktuální počasí

dnes, sobota 2. 3. 2024
slabý déšť 11 °C 7 °C
neděle 3. 3. skoro jasno 14/4 °C
pondělí 4. 3. slabý déšť 12/5 °C
úterý 5. 3. slabý déšť 8/3 °C

Mohlo by Vás zajímat