Světýlka

Co dospělí nevidí a děti slyší

Světýlka scenáristky a režisérky Beaty Parkanové se odehrávají během jednoho horkého letního dne. Šestiletá Amálka během něj začíná pociťovat, že ve světě dospělých okolo ní není všechno v pořádku. Do jejího bezstarostného života se vkrádá doteď nepoznaný nepokoj. Začíná se tam nepěkně zabydlovat a nechce si hrát. „Ti dva měli prvně zkusit mít zvíře, až pak dítě,“ rozdává jednu ze svých dobře míněných, ale nevyžádaných rad Veronika Žilková coby filmová babička. Film Světýlka byl zařazen do oficiální soutěže letošního Mezinárodního festivalu v Karlových Varech.

Každé dětství jednou končí, některým se ale představa bezstarostného bytí rozplývá nečekaně brzo. Jeden letní den v životě malé Amálky je právě takovým. Zdánlivě se sice probudila do stejného světa, je v něm máma, táta, děda i babička, pohladit se přišel i kocour, přesto je ve vzduchu cítit podivné napětí. Nerozumí tomu a nikdo nerozumí jí. Cítí se odstrčená, a tak se rozhodne trochu pozornosti pro sebe ukrást.