Almanach 2001

125 let Sboru dobrovolných hasičů v Protivíně (roku 2001)

Vážení spoluobčané a bratři hasiči,

almanach vydaný u příležitosti 125. výročí protivínského dobrovolného sboru hasičů nechť je vzpomínkou na obětavou činnost předešlých hasičských generací, na všechny zemřelé bratry hasiče, kteří stavěli základy naší současnosti i poděkování prvním členům sboru a jejich pokračovatelům.

Kdo je to hasič ?

Definice hasiče :Člověk, mužského rodu, s pevnými nervy, žaludkem a svaly, kterej nemá zrovna nic lepšího na práci.

Toto je jednoduchá , úsměvná, ale výstižná definice hasiče , i když máme i ženy hasičky.

Již 125 let protivínští hasiči vyvíjejí dobrovolnou činnost při ochraně majetku svých spoluobčanů a v minulosti i v šíření osvěty v obci. Neustálá výchova mladé generace hasičů, po celé stodvacetipětileté období, vnesla štafetu hasičské tradice až do současnosti.

Město Protivín si vždy vážilo elánu a obětavosti místního sboru dobrovolných hasičů a je garantem jeho potřeb. Jsme všichni přesvědčeni, že tomu bude i v nastávajícím 21tém století.

Na další straně se seznámíte s výzvou starosty města v roce 1930 a výzvou hasičův roce 1901. Tyto výzvy jsou být platné i v dnešní době. Nikdo totiž neví , kdy může hasiče ( záchranáře ) potřebovat. Vždyť zasahují nejen při ohni, ale i při povodních, větrných smrštích, dopravních a jinmých haváriích.

Použité prameny

  1. kronika města Protivína
  2. Dějiny města Protivína – Dr. Kolafová
  3. kroniky sboru dobrovolných hasičů v Protivíně
  4. almanach vydaný k 100. letému výročí sboru
  5. fotodokumentace členů sboru
  6. kniha zápisů ze schůzí sboru 1945 -1960
  7. deník starosty sboru 1978-2001

Vydáno u příležitosti 125. výročí založení hasičského sboru v Protivíně

texty upravil a zpracoval: Jan Jelínek

Před sto lety jako dnes :

Přátelé !

Nechť statné šiky naše v šumném příchodu probudí k čilé práci na poli hasičském pracovníky vlažné, nechť přátel a příznivců nám získají ve vrstvách nejširších !

Jen otužilá pravice hasičská dovede platně konati přetěžkou službu hasičskou, a naší jest chloubou, že sboru hasičskému, jehož jádro sestává ponejvíce z poctivého lidu dělného, svěřuje občanstvo statky nejdražší v době nejtěžší.

A proto Vy , kteří vezdejšími statky oplýváte a k těžké práci hasičské ruky přiložiti nemůžete aneb nechcete, ctěte mozolnou pravici hasiče upracovaného, neboť on v osudnou chvíli – pohrdaje zdravím a životem vlastním – chrání statek Váš vezdejší z popudu nejšlechetnějšího .

A nemůžete-li ve spolku s námi k dílu ruky přiložiti, buďtež aspoň přáteli a štědrými podporovateli hmotnými a mravními.

Přízeň Vaše k nám bude mocnou nám vzpruhou k činnosti další a uznalost Vaše bude nám dostatečnou odměnou v povolání našem přetěžkém, avšak záslužném.

Proto přijďte v památný den radovat se s námi, přijďte a posilněte nás na prahu nového tisíciletí ku další naší práci .

V Protivíně, 15. července 1901

Slavnostní výbor

sboru dobr. hasičů městských v Protivíně

V Ý Z V A

ku všem majitelům domů a realit a ostatnímu občanstvu města

P r o t i v í n a

Hasičský sbor našeho města stará se poctivě a nezištně o to, aby pro krásnou a vznešenou ideu hasičstva co nejvíce jak činných tak podporujících členů získal.

Stará se dále o to , aby získané činné členy řádně vycvičil hasičské službě.

Leč bohužel veškerá snaha hasičského sboru bude marnou, když jistě ušlechtilé snahy hasičstva nepodpoří nejširší veřejnost.

Není peněz, ani řádného , nynější době odpovídajícího inventáře .

Proto vyzývám všechny majitele domů a realit i ostatní občanstvo, aby všichni bez rozdílu stali se činnými anebo přispívajícími členy hasičského sboru s ročním příspěvkem 10 Kč.

Očekávám, že této výzvě vyhoví rádi všichni občané našeho města bez rozdílu majetku a povolání.

V Protivíně, dne 20. března 1930

Ing. JINDŘICH SKŘÍDLA

starosta města a starosta hasič. sboru

Patroni hasičů a ostatních, kteří pracují s ohněm

sv. FLORIAN – byl správce provincie Noricum ve městě Lauriacum ( dnešní rakouský Enns), v době vlády nepřítele všeho křesťanstva císaře Diokleciána. Najprve jej císař sesadil a vyšetřující soudce Aquilinus jej nechal krutým způsobem mučit. Po bití byl Florián s kamenem na krku vhozem do řeky Emže. Jeho mrtvé tělo se zachytilo na skále , k níž podle pověsti zaletěl velký orel, i když je sám dravcem, mrtvolu sv. Floriána před ostatními dravci uchránil. Stalo se 4. května r. 304 n.l. Ostatky sv. Floriána pochovala zbožná paní Valerie z Lince, odkud pak byly přeneseny dvěma jáhny do Říma.

Roku 1183 byly vyžádány ostatky sv. Floriána polským králem Kazimírem a biskupem Gedeonem jako ochrana proti Rusům. Papež žádosti vyhověl. Sv. Florián má poslední místo odpočinku v tehdy nově vystavěném chrámu v Krakově. Od té doby je sv. Florián patronem Polska .

Je patronem hasičů , kominíků a všech , kteří pracují s ohněm. Jeho atributem je nádoba ( vědro, putýnka) s vodou, kterou hasí hořící dům. Svátek má 4. května . Každoročně se konají, i v době totality, oslavné bohoslužby v pražském barokním kostele sv. Jakuba .

V letošním roce byla v souvislosti s opravou kaple v blízkém Záboří odhalena nástěná kresba z první poloviny 18. století na které jsou vyobrazení dva světci což nebývá zvykem a to sv. Jan Nepomucký a sv. Florián, patron hasičů. Oba světce spojuje stejný osud , oba byli utopeni .Mezi nimi je vyobrazen hořící hrad, který nápadně připomíná objekt protivíského zámku. Pokud by tomu tak bylo jednalo by se o asi jediné vyobrazení protivíského hradu před přestavbou na barokní zámek , které známe .

sv.BARBORA – zemřela r.237 n.l.. Je patronkou hasičů v románských zemích ( Itálie, Francie) a rovněž všech co pracují s ohněm, tedy též dělostřelců, pyrotechniků a rovněž horníků ( nejen u nás) . Svátek má 4. prosince .

sv. ANTONÍN, opat – zemřel r. 356 n.l. Je patronem hasičů ve Vatikánu. Svátek má 17. ledna. Nezaměňovat se sv. Antonínem Paduánským, populárním sv. Antoníčkem.

1876 – 2001

Z historie našeho města

Kraj kolem Protivína byl osídlen již v dobách předhistorických, jak o tom svědčí četné mohyly v lese Hájku, Boru, na Rabini a u nového hřbitova; i nálezy na Skalce u Milenovic.

Starobylé město Protivín na řece Blanici je rozloženo ulicovým způsobem podél hlavní komunikace protínající město. Na jižním okraji náměstí se nachází zámek, dnes obklopený parkem, kdysi hrad opevněný vodními příkopy.

Kdybychom měli možnost vydat se na cestu po přemyslovských Čechách , byly bychom překvapeni tím, jak rozsáhlé byly tehdejší lesy . Když v  10. století vznikal český stát, husté lesy pokrývaly téměř celou naši zemi. Jen málokde, většinou v úrodných nížinách kolem řek , bychom našli malé vesnické osady.

Tehdy zřejmě vzniklo i město, tehdy osada , vesnice Protivín. Na břehu řeky, v hustých lesích , které se na území Jižních Čech rozprostírali, v blízkosti pradávné obchodní cesty z Bavorska do Čech tzv. solné , později Zlaté stezky zvané, založili naši předkové, určitě se souhlasem nebo na pokyn krále,hrad a nové sídlo. Důvodů k založení hradu mohli mít hned několik. Hrad zřejmě chránil nebo spravoval blízká naleziště zlata v Píseckých horách , kde se zlato dolovalo v šachtách na vrchu Kometa u Těšínova, rýžovalo v okolí potoka  Divišovky. Dodnes v těchto místech najdeme pozůstatky této dávné činnosti.

Hrad nejspíše chránil brod přes řeku Blanici a bažiny v okolí řeky na cestě, která spojovala Zlatou stezku s další významnou středověkou obchodní cestou ( řekou Vltavou) u Týna a možná , že i s další zemskou cestou , která spojovala královské město Písek s Hlubokou a dále Českými Budějovicemi tak zvanou “ pražskou silnicí“.

Panství Protivín spolu s hradem bylo drobnou součástí královského přemyslovského klínu vraženého do území panství Vítkovců, později Rožmberků. I když přesné datování založení Protivína není známo, lze jej poměrně dobře zasadit do doby, kdy vzniklo královské město Písek (1242) , Vodňany , královský hrad Hluboká , kdy král založil klášter Zlatá Koruna (1263) a město České Budějovice(1265), jako protiváhu vzrůstající moci Vítkovců v Jižních Čechách .

Místní jméno vzniklo podle A. Profouse přivlastňovací příponou -in z osobního jména Protiva, znamenalo Protivův dvůr nebo hrad. ( Míst. jména v Čechách III.494). Vzhledem k tomu, že Protivínsko v nejstarším období bylo majetkem koruny a spolu s panstvím Pískem a Hlubokou bylo tzv. královstvím, dalo by se předpokládat, že onen Protiva, dnes neznámý, zastával v oblasti nějakou důležitou funkci, z níž vyplývala i možnost založit z vůle panovníka městečko a zbudovat v něm tvrz či hrad .

Údaj na listině krále Přemysla Otakara II., vydané 17.3. 1268 v Písku, v níž král klášteru stvrzuje dar pana Hirza, říká, že svědkem tohoto panovnického aktu je Půta, syn Protivy . Od tohoto jména odvozuje Dr. Kolafová ve svých dějinách města Protivína název města .

Poslední Přemyslovci budovali početné královské hrady na mnoha místech království, aby posílili svoji moc proti vlivné šlechtě v zemi. Královské hrady obývaly vojenské posádky, jejichž úkolem bylo zajistit bezpečnost v kraji, ochranu panovnického majetku a důležitých cest a hranic země. Protivín patřil zřejmě do kategorie menších sídel , které vznikaly v podobě tvrzí a hrádků, které stejně jako hrady plnily funkci obytnou, správní a obrannou. Od hradů se lišily svým rozsahem, výstavností a mírou opevnění. Tyto objekty byly většinou vybaveny věžemi, valy a hradbami, které měli ve spojení s přirozenými podmínkami opevnění ( vyvýšenina, bažina, vodní tok), jako v případě Protivína , poskytnout bezpečí svým obyvatelům.

Hrad Protivín okolo roku 1280 je v držení rakouských bratrů Pruschenků ze Stetenberka, majících protivínský hrad  od Přemysla Otakara II. v zástavě, nevíme jak dlouho, ani kdo je vystřídal. Pryšinkové nechali dne 1. září 1282 v Protivíně vyhotovit listinu, kterou darovali Vyšebrodskému klášteru role v Novosedlech.( Regesta II, 552.) Tato listina je prvním dochovaným věrohodným dokladem o existenci Protivína. Protivínští Prušenkové drželi v té době i Netolice, které jim dal v moc Ota Braniborský , správce zemský, po smrti Přemysla Otakara II. Toto rozhodnutí zrušil r.1281 ( Reg.II č.1263 : “ judici et civibus in Notaliz “).

Mezi svědky sepsání uvedené listiny je uveden Jindřich z Rožmberka , zřejmě Jindřich I. ,český nejvyšší komorník a purkrabí pražský; dědic po pánech z Krumlova nar.1262 – zemřel 4.7. 1310, významný český šlechtic ,přímý potomek ve čtvrté řadě zakladatele rodu Vítkovců ( pánů z Růže) Vítka I. z Prčice , českého královského stolníka krále Vladislava, kladského a prácheňského kastelána , nar. 1169 – zemř.1194. Jeho přítomnost dokládá skutečnost, že hrad Protivín byl v té době významným sídlem, zřejmě již dobudovaným pro potřebu prosazování královské moci v části Prácheňského kraje.

Málokteré město se může pochlubit takovouto písemnou zmínkou z dávné minulosti. Tato listina dokazuje, že hrad, tvrz Protivín,již v té době musel existovat minimálně 10 až 20 let, neboť doba, ve které byla listina sepsána byla krajně nevhodná pro zakládání sídel a hradů a tyto spíše hynuly, než aby se zřizovaly.

Mezi rokem 1282 a léty třicátými 14. století zmínky o Protivínu nenacházíme.Teprve markrabí Karel v roce 1334 vyplatil “ Královský zámek Protivín” sumou 240 kop grošů, vypůjčených od Petra Rožmberka ( Petr I., český nejvyšší komorník a zemský hejtman v Čechách, zemřel 14.10. l347) .( Regesta IV. 18.). V témže roce markrabí Karel vysadil německým právem ves příslušnou k hradu Milenovice o 4 lánech se dvorem o 100 lidech. ( Reg.II.,str.543,552 , …).

O významu protivínského hradu svědčí skutečnost, že od roku 1334, kdy byl ze zástavy vyplacen, nebyl po dobu jednoho sta let až do doby Zikmundovi zastavován a byl v přímém držení Lucemburků .

Zákoník “Maiestas Carolina” na němž pracoval Karel již jako český král, uvádí “caestrum Protiwin” spolu s Hlubokou, Kostelcem nad Sázavou a Žebrákem mezi hrady, které může panovník zastavit.(Archiv český III. 88.)

V roce 1378 na sklonku svého života zastavil císař Karel část statku Protivín – totiž vesnice Břehov, Jeronice a Křenovice spolu s platem z Chotyčan v 500 kopách bratřím Ješkovi a Mikšovi z Lipoltic, Havlovi z  Brloha a Janovi z  Mezimostí. Vsi jsou výslovně uvedeny jako příslušenství hradu Protivína. ( AČ I.,542.)

Hrad Protivín držel Karel IV. i jeho nástupce Václav IV. ve vlastní správě, podle knih konfirmačních podávali v letech 1361 až 1394 faráře do kostela v Myšenci na protivínském panství jako páni podací. (Lib. conf. I.II.III.)

V roce 1405 je královským purkrabím na hradě blíže neurčený Mikeš ( SÚA , DO 14 fol.182), v roce 1408 je uveden jako patron kostela v Čejeticích purkrabí protivínský Jan Románek z Žesťova seděním na Protivíně ( Lib. conf. V.)

Roku 1410 zastával funkci purkrabího panovníkův oblíbenec Jan Hájek z Hodětína, mistr královské kuchyně. Byl osobou ve své době význačnou, zastával funkci podkomořího v Čechách i na Moravě, zápisným způsobem držel královský hrad Písek, byl purkrabím na Zvíkově, odkud válčil proti Husitům.(SA Třeboň, VS Protivín, sing. I A alfa No 1). Z přítomností takovéhoto úředníka na protivínském hradu lze odvodit i význam protivínského panství pro panovníka .

Hledáme-li význam protivínského hradu pro panovníky v době přemyslovské a zejména lucemburské, můžeme asi s jistotou vyloučit, že to byl obranný či vojenský charakter hradu. Lze tak usoudit z polohy hradu. Ani není známo, že by se o hrad Protivín někdy bojovalo. Hrad měl spíše správní charakter, královští úředníci z  něho spravovali majetek koruny české. Podle všeho důvodem, proč Lucemburkové drželi po století ve své správě, tak podle velikosti nevýznamný hradní objekt jako byl Protivín, byla určitě nedaleká naleziště zlata. Již název Písecké hory, ve kterém nacházíme podobnost např. z dalšími místy v Čechách a na Moravě jako Kutná Hora, Kašperské Hory , Zlaté Hory v Jeseníkách , Ratibořské Hory ale i blízké Vodňanské Svobodné Hory, mají tato místa jedno společné a to hornickou činnost v našem případě těžbu zlata a nikoliv význam slova zeměpisný ve smyslu pojmenování horstva. To vylučuje nadmořská výška kopců pohybující se něco málo nad 600 m nad mořem . A ,že zlato Přemyslovci a zejména Lucemburkové k udržení své moci potřebovali, o tom není pochyb .

Po vytěžení zlata v Píseckých horách přestal i hrad Protivín mít význam pro krále a proto v roce 1434 zastavil císař Zikmund zboží protivínské Oldřichu z Rožmberka a žádal, aby bylo spojeno s královským panstvím hradu Zvíkova, které již držel pan Oldřich dříve.(SA Třeboň, VS Protivín, I A alfa No 1 ).

O tři léta později získal , opět zápisně, Přibík z Klenového v 800 kopách tvrz a městečko Protivín, se dvorcem poplužním, příslušnými vesnicemi, platy a úroky .Protože i nadále je pan Oldřich z Rožmberka zmiňován jako držitel, nepochybně došlo k majetkovému narovnání a přenesení práv s Přibíkem z Klenového ( tamtéž, I A alfa No 1).

V roce 1457 zajistil král Ladislav bratřím z Rožmberka , synům pana Oldřicha Joštovi Vratislavskému biskupu, Jindřichovi hejtmanu ve Slezku a Janovi “ že hradů Zvíkova a Protivína do jejich života, on ani jeho dědicové, budoucí králové čeští od nich vypláceti nemají” . ( Archiv český III. 566)

Již příštího roku 1458 zastavují však bratři z Rožmberka hrad Protivín s městečkem a dvěma vesnicemi Chvalovi z Pohnání ( I A alfa No 1). Rukopis I A alfa No 1 zmiňuje tehdy hrad jen jako zpustlou tvrz, na níž povolil v roce 1459 král Jiří prostavět 400 kop. Protože pak Chval sám stavěl vlastním také nákladem, připisuje mu Jiří Poděbradský v roce 1469 dalších 380 kop a současně se zavazuje, že Chval i jeho syn budou moci držet Protivín bez výplaty zástavní jistiny do konce svého života. (tamtéž). Tyto zápisy potvrdil v letech 1471 a 1478 král Vladislav a současně upsal Chvalovi na Protivíně dalších 2800 kop grošů. V té době se Chval píše na Protivíně, jeho dědicové pak již jako Protivínští z Pohnání. (I A alfa No 1.).

Mikuláš a Jaroslav Protivínští prodali v roce 1527 Protivín tvrz a městečko Petru Sedleckému od Dubu ( SA Třeboň, VS Protivín, VI W gama No 1 fol. 6, 21 p.v.)

V roce 1530 drží zápisně Protivín Vojtěch z Pernštejna, není známo zda se tak stalo “dobrou vůlí” , či zda král Ferdinand povolil jeho vyplacení. Téhož roku povolil král prostavět na Protivíně 1000 kop ( tamtéž, I A alfa No 1.). Po Vojtěchově smrti v roce v roce 1534 zboží spravoval jeho bratr Jan z Pernštejna. Ten 29. listopadu 1540 věnoval tento statek totiž tvrz a městečko Protivín s dvorem poplužním a vsí Milenovice a Račice Ondřeji Ungnadovi ze Suneku a jeho manželce Bohunce z Pernštejna ( tamtéž.).

Za Jana z Pernštejna došlo v Protivíně k první známé významné události v životě obce Protivín, když roku 1538 na prosbu obyvatel získal Jan z Pernštejna od krále povolení zřídit na drahách pod městečkem rybník

Ondřej Ungnad přežil Bohunku i děti a v roce 1551 upsal Protivín své druhé manželce Anně Hofmanové z Grynpichu ( SA Jindřich. Hradec, III C 1 a) . O ní uvádí A. Sedláček, že na Protivín často přicházela (držela také Hlubokou) proto zámeček neb tvrz Protivín znovu stavěla a nové stavení s pokoji k němu jakožto obydlí přistavovala. (Hrady VII.238). V roce 1555 postoupila Anna Hofmanová část panství Protivín Bernartovi Kocovi z Dobrše .

V šedesátých letech 16. století vyplatil král Ferdinand panství Hlubokou i Protivín a postoupil je v dlužné sumě 115 000 kop míš. v roce 1562 nejvyššímu kancléři a tajnému radovi Jáchymovi z Hradce,( narozen 14.7. 1526 – zemřel 12.12. 1565) na úhradu svého dluhu u něho, v  listině z r. 1562 je statek Protivín popsán takto :” tvrz Protivín s pivovarem a mlýnem při ní a a s chmelnicí, zahradou a štěpnicí.” Jáchym z Hradce drží oba statky drží jako dědičné, spupné zboží.( SA Jindřichův Hradec,III D 1; SUA DZV 87 G 7) .

Okázalým způsobem života a nákladnými stavbami na svém sídle dostali se páni z Hradce do velkých dluhů a proto poslední mužský potomek rodu Jáchym Oldřich z Hradce, karlštejnský purkrabí narozen 24.1. 1579- zemřel 23.1. 1604, prodal 10.prosince 1598 panství Hlubokou s protivínským statkem rytíří Bohuslavu Malovcovi z Malovic a na Dřítni . Za 4 dny, jak bylo již při prodeji Hluboké zásluhou Petra Voka z Rožmberka smluveno ,byl prodán statek Protivín bratřím Kryštofovi a Jiřímu Vratislavovi z Mitrovic za 60 000 kop míš. grošů. .

Vratislavové z Mitrovic byly katolíky, sloužili císaři a tak v roce 1627 byl Jan ( tehdy již zvaný nejstarší) Vratislav s Mitrovic , majitel Protivína povýšen do stavu panského. V roce 1623 potvrdil městečku právo odúmrti, které mu dal Adam z Hradce v roce 1580 a v roce 1628 na jeho žádost poskytl císař Ferdinand II. Protivínským týdenní dobytčí trh.

Po smrti Jiřího Vratislava z Mitrovic jeho statky dědí Maxmiliána Veronika Švihovská z Riezenberka.( SÚA , DZV 113 M 21, 262 D 14). Sama učinila poslední pořízení v roce 1661 ( SÚ, DZV 262 L 2), jimž odkazuje protivínské panství své dceři Evě Johaně, provdané hraběnce z Trautmansdorfu a vnučce Anně Marii. Podle závěti Evy Johany z roku 1674 a podle dědického narovnání v roce 1679 se Protivína ujal Zikmund Ludvík hrabě z Trautmansdorfu. Z jeho pozůstalosti prodává v roce 1711 jeho vdova Eleonora, rozená Harantová z Polžic statky Protivín a Chřešťovice knížeti Adamu Františkovi Schwarzenbergovi za 400.000 zlatých a 4.000 dukátů klíčného (SÚA,DZV 414 C 17.)

Již za doby Vratislavů a zvláště za doby Schwarzenbergů, kteří k němu připojili i statky Kestřany a Drahonice, se stal Protivín správním střediskem velkého panství. V 1. polovině 19. století k němu patřilo 42 vesnic a roku 1838 bylo v městečku 74 cechovních mistrů. Roku 1843 měl 127 domů a 1267 obyvatel. Po zbudování dvou železničních tratí (roku 1868 trať České Budějovice – Plzeň a roku 1875 trať Protivín – Zdice) začalo se městečko rozrůstat podél hlavní silnice směrem k nádraží a měnilo se i složení obyvatelstva. Roku 1899 byl Protivín povýšen na město. Základy dnešní průmyslové výroby byly položeny již před 1. světovou válkou; zvláště pivovar, nově postavený v letech 1873 – 1875, dosáhl již tehdy velkého rozvoje – roku 1913 činil výstav 137 879 hl piva.

Z historie požární ochrany v Protivíně

  1. Před založením dobrovolného sboru.V době kolonizace se na malých prostranstvích koncentrovalo velké množství budov, převážně dřevěných, krytých doškem nebo šindelem. Většina domů neměla komíny, kouř volně unikal stropním otvorem a tak nebezpečí požáru hrozilo od zalétnutých jisker. Později byly stavěny komíny dřevěné, zevnitř vymazané hlínou. K povinnostem rychtářů a starších obce patřilo tyto komíny a ohniště pravidelně prohlížet a nařizovat případné opravy nebo vydat zákaz v nich topit. U koho vznikl oheň, měl křikem ihned upozornit své okolí. Kdo by tak neučinil, měl být potrestán na hrdle. Při vzniku ohně měli všichni občané přispěchat se vší čeledí k ohni, každý měl vzít z domu háky, žebříky a vědra a kdo by tak neučinil, měl být ztrestán. Hašení řídili představení měst a obcí. Přísné tresty byly zejména pro ty, kteří sami zapálili; byl pro ně stanoven trest smrti upálením. V nejednom případě byl ihned po dopadení vykonán. Tento trest platil ještě za vlády Marie Terezie, která prvá vydala v r. 1751 zvláštní řád k hašení ohně“Ohňový patent“. Její syn, císař Josef II vydává již souborný požární řád, ve kterém jsou stanoveny povinnosti obyvatelstva při vzniku ohně.Vyhlásil pomoc při hašení za povinnost, jejíž neplnění má být trestáno prací v železech nebo vězněním, zapovídal sušit len na kamnech a přikazoval, aby pazderny a chlebové pece byly stavěny stranou vesnice. Kuchyně a komíny měly být zděné a každá chalupa měla mít do roka zděný komín. Podobná nařízení o pazdernách a pecích vydala pak správa schwarzenbergských panství roku 1754. Rychtáři a konšelé měli konat několikrát do roka prohlídky domácností, jak jsou opatřeny proti ohni, a jestliže nalezli nedostatky, měli příkladně trestat. Roku 1762 bylo vydáno nové nařízení pro schwarzenbergská panství, že poddaní mají stavět pouze z kamene. Roku 1785 vydal císař Josef II. dvojí řád hasicí – městský a vesnický. Ve vesnickém řádu jsou např. tato nařízení: domy se mají stavět tak, aby mezi nimi bylo prázdné místo v šíři jednoho sáhu, stodoly mají být za zahradami, sušárny na len a konopí opodál vesnice, dřevěné komíny se nemají trpět, zděné komíny mají být silné na půl cihly. Úředník vrchnosti, rychtář obce a kominík mají třikrát ročně prohlédnout komíny, kamna a ohniště ve všech domech. Každý dům má mít žebřík, hák a hasicí nádobu, obec má mít žebřík, dva háky, ruční stříkačku a jednu nebo dvě štoudve na vodu.Ve výkazech vydání obce Protivína z konce 18. století vyskytují se již položky za prohlídky komínů a za hasicí nářadí: r. 1782 bylo vydáno za 6 konví na vodu k hašení ohně 1 zlatý a za jejich okování 1 zlatý 30 krejcarů, r. 1814 za 10 stříkaček k ohni 22 zlatých. Ve výkazu obecního jmění z roku 1841 jsou též ruční stříkačky a žebříky k ohni. Roku 1856 schválil obecní výbor, aby se na nutnou koupi “jezdící stříkačky” odprodalo kus obecního pastviště.

    Podle dochovaných záznamů od 18. století byly v Protivíně 3 velké požáry: 8. 10. 1714 vypukl ráno v 6 hodin na horní straně náměstí v domě vedle špitálu (dnešní čp. 38) oheň, který větrem rozehnán zachvátil i tehdejší faru (dnešní čp. 15) na dolní straně náměstí a zakrátko shořely šindelem pokryté domy na obou stranách náměstí až k zámku. 17. 4. 1857 velký požár obrátil v popel skoro celou dolní stranu náměstí a Židovskou ulici. 24. 8. 1859 shořely v Čačarkách domky čp. 97, 89, 88, 87 a 90.

  2. Počátky hasičského sboru v Protivíně

Kolem roku 1850 jsou ustanovovány ve městech placené požární sbory. Jejich znalosti, dovednosti a technické vybavení však nedovedly požárům účinně čelit. Tak r. 1853 pražský požární sbor zklamal, když nezvládl techniku – parní stříkačku – při hašení Národního divadla.

Proto po příkladu města Velvar, kde byl již v roce 1864 založen prvý dobrovolný hasičský sbor a po vzoru dalších měst v okolí ,se protivínští rozhodli pro založení Sboru dobrovolných hasičů.

Založení hasičského sboru roku 1876 uzavírá v Protivíně zakladatelské období ve spolkovém životě. Před jeho založením byly v Protivíně již tyto spolky: Živnostenský spolek od r. 1867, Čtenářská beseda od r. 1868, Bratrský spolek od r. 1872,

Čtenářsko – zábavní klub od r. 1874 a Spolek vojenských vysloužilců od r. 1875. Dle tradice dal právě tento spolek popud k založení hasičského sboru, poněvadž v něm bylo velení pouze německé a národní hrdost většiny obyvatelstva se proti tomu bouřila. Dalším popudem pravděpodobně byl zákon ze dne 25. 5. 1876 o policejním řádu, který v § 35 ukládal starostovi každé obce, která má alespoň 50 domovních čísel, přičinit se o ustavení hasičského sboru. Městys Protivín při sčítání 31. 12. 1869 měl 142 popisných čísel. Brzy na to, patrně na výzvu představenstva obce, shromáždilo se v sále hostince Zlatá Hvězda přes 70 osob.

Nevíme, jaký to byl den . Jsme zvyklí tvrdit, že dříve v zimě bývala zima až to praštělo. A tak věřme tomu, že ten večer mrzlo, sníh křupal pod nohama, z komínů chalup se dýmalo a že sedmdesát ne náhodných, ale záměrně směřujících občanů protivínských, zahalených v huňatých kožiších si vykračovalo do hostince na společnou schůzi. Starosta obce Václav Böhm je pozval na dnešní večer, aby jednali o založení hasičského sboru. Byly přečteny stanovy vodňanského sboru a jednohlasně usneseno, aby se spolek dobrovolných hasičů založil. Ihned se přihlásilo 68 osob za členy. Pak byl zvolen komitét pro sestavení stanov a pro další přípravy. Do komitétu byli zvoleni: Karel Rohr – ředitel panství, Karel Čermák – správce cukrovaru, František Rod – příručí cukrovaru, Jar. Douša – důchodní, František Březina – hospodářský asistent, Matěj Huspeka – obecní radní, František Jenší – kupec, Václav Böhm – purkmistr, Jan Trautner – provazník, Jan Prokop – soused, František Sobolík a Karel Bílek – kominík.

20. července 1876, byla první schůze komitétu. Předsedou byl zvolen Václav Böhm, místopředsedou Karel Čermák. Sestavit stanovy se uvolili: K. Čermák, Fr. Rod, Fr. Březina a Fr. Jenší. Komitét se usnesl požádat obecní výbor o svolení zřídit hasičský spolek a poskytnout podporu na pořízení hasičského náčiní. Obecní výbor se usnesl ve schůzi 2. 8.1876 dvanácti hlasy proti jednomu co nejrychleji zřídit hasičský spolek a věnovat 200 zlatých na náčiní, což starosta obce V. Böhm ohlásil na 2. schůzi komitétu, v níž byly přijaty v plném znění navržené stanovy. Dle nich byl název spolku: Sbor dobrovolných hasičů v Protivíně.

§ 1. zněl: K snadnějšímu provedení hasičského řádu zřízen jest v Protivíně se schválením slavného zastupitelstva povinnost v pádu ohně jmění i život obyvatelstva v Protivíně chrániti.

§ 2. Údové sboru jsou: zakládající, přispívající, činní a čestní. Zakládajícím členem stane se, kdo jednou provždy nejméně 10 zlatých rakouské měny složí. Přispívající údové přispívají k potřebám spolku nejméně 1 zl. ročně a zápisného 30 kr. Činným členem se stane, kdo k určeným cvičením hasičským pravidelně se dostavuje a při hašení se zúčastní. Činní členové neplatí žádných příspěvků. V čele údů činných stojí jimi ve valné hromadě zvolený velitel, kterému jest od správního výboru hasičského spolku svěřen dozor, řízení a obstarávání hasičského náčiní.

§ 7.: Velitel rozdělí veškeré údy činné vzhledem k jich způsobilosti a přání v jednotlivá oddělení a sice: první k službám při stříkačkách, rourách a hašení u nich, druhé k bourání střech a vynášení věcí, třetí k obsluze stříkaček, čtvrté k opatřování zachráněných věcí a udržování pořádku.

6. 8. 1876 konala se ustavující valná schůze sboru, na níž byly přečteny stanovy. C. k. místodržitelství schválilo 24. 8. utvoření sboru dle předložených stanov. 1. 10. 1876 konala se ustavující valná hromada sboru za účasti 47 osob. Předsedou byl zvolen Václav Böhm, starosta obce, místopředsedou Karel Čermák, správce cukrovaru, účetním Vojtěch Neubauer, kontrolor cukrovaru, členy výboru: Karel Rohr, hospodářský ředitel panství, Fr. Rod, příručí cukrovaru, Fr. Jenší, obchodník, Matěj Huspeka, obecní radní, Karel Bílek, kominík a Josef Vocet, majitel hospodářství.

V říjnu 1876 měl sbor 28 zakládajících, 28 přispívajících a 32 činných členů. Mezi zakládajícími byli vyšší úředníci velkostatku, cukrovaru, majitelé větších usedlostí a z okolních obcí Milenovice, Chvaletice, Skály, Heřmaň a Krč. V inventáři sboru tehdy bylo: 1 čtyřkolová stříkačka se starými “vodovody” od obce, 1 sud na vodu, 1 malá stříkačka, 15 hasicích košíků. Aby se mohly opatřit další nutné potřeby jako dvoukolová stříkačka, žebříky, hadice, rozeslal výbor žádosti o příspěvky. Ředitelství velkostatku slíbilo dar 200 zlatých, pojišťovací společnosti zaslaly 130 zl. a okresní zastupitelstvo z Vodňan 100 zl. Další starost byla s výcvikem činných členů a jejich výzbrojí. Obecní výbor zaplatil práci s postavením leziště a potřebné dříví dal velkostatek. Leziště postavil místní tesař Staněk za 56 zl. na vykázaném místě v knížecí ohradě u lesa Boru a z Vodňan byl pozván cvičitel za odměnu 1 zl. 50 kr. za 1 cvičení. Vykonal s činnými členy 32 cvičení za odměnu 54 zl. 50 kr. První cvičení bylo 17. 4. 1877. Současně zakoupil sbor látku na oblek pro 30 členů, zaplatil též ušití pro 10 lezců, ostatní členové si ušití platili ze svého, rovněž opasky si členové koupili sami. Sbor opatřil též helmy za 44 zl. 50 kr. a zbroj pro 10 mužů za 92 zl. Velitelem byl zvolen 3. 5. 1877 Fr. Jenší.

2. září 1877 konalo se 1.veřejné cvičení sboru. Zúčastnil se ho též hasičský sobr z Písku a 20 členů z tělocvičné hasičské jednoty Sokol ve Strakonicích. K nácviku veřejného vystoupení žádal sbor správu schwarzenbergského pivovaru a cukrovaru zapůjčit stříkačku těchto závodů. 29. 10. 1877 objednal sbor dvoukolovou stříkačku od firmy F. Smékal za 400 zl. na splátky. Do konce r. 1877 bylo zakoupeno ještě 36 košíků a 96 m hadic.

Po překonání počátečních obtíží začal se život sboru rozvíjet obvyklým způsobem. Sbor plnil svou vlastní funkci, výcvik členstva k ochraně před požáry, povodněmi apod., ale vedle toho měl v životě obce i nemalou funkci společenskou. Počet zásahů při požárech nelze přesně vyčíslit, poněvadž pro některá léta není o nich ve spolkových knihách záznam, průměrně zasahoval sbor ve 3 – 5 i více případech ročně, většinou v okolních vesnicích i ve Vodňanech, poměrně málo naštěstí bylo třeba jeho pomoci v místě samém. Za úspěšný zásah dostával často od pojišťoven i od obcí odměny. Potíže činilo opatřování příspřeží ke stříkačce. Stálou starostí sboru ovšem bylo získávání peněz na nutné nářadí a výstroj členstva. pravděpodobně z toho důvodu byl až do roku 1937 téměř převážně volen za předsedu sboru starosta obce: Václav Böhm, Václav Pexídr, Václav Zelenka, Ing. Jindřich Skřídlo, Václav Pexídr. Obecní zastupitelstvo dávalo roční příspěvek 50 až 100 zl., přispělo na nákup stříkačky r. 1877, r. 1897 koupilo novou stříkačku a r. 1895 zřídilo kolnu na úschovu stříkaček. Schůze sboru se dlouhá léta odbývala v místnostech radnice. Rovněž zemský výbor přispěl občas subvencemi na nákup nářadí. Pro vlastní spolkové potřeby byly získávány peníze pořádáním tanečních zábav (o masopustě, o velikonocích, o posvícení), výletů, zvláště po 1. světové válce a divadelních her. Pozoruhodné je složení členstva v době od založení do 1. světové války. Mezi zakládajícími členy jsou téměř všichni vyšší schwarzenbergští úředníci, což svědčí o společenské vážnosti i potřebnosti sboru – někteří z nich jsou i funkcionáři sboru: ředitel panství Antonín Novák (psal se ovšem Nowack) byl dokonce velitelem r. 1881 – 1887, při cvičeních se ovšem dával zastupovat podvelitelem Jos. Voctem.

Správce cukrovaru K. Čermák byl od počátku až do r. 1890 – 1896, ačkoliv pivovar měl vlastní hasičský sbor. později byl Svoboda inspektorem sboru. přispívajícími členy byli nižší úředníci, učitelé, obchodníci, majitelé domů a někteří řemeslníci. Činnými členy byli řemeslníci, chalupníci, domkáři a synové majitelů usedlostí. Z funkcionářů si zaslouží pozornosti Josef Vocet, který byl 36 let velitelem, v posledních letech čestným velitelem a Jan Veselý, tajemník města, který byl pokladníkem sboru celkem 32 let. Spolkový život byl většinou velmi živý. Valné hromady byly pořádány každoročně kromě několika let válečných, výborových a členských schůzí bývalo 6, 8 i více ročně. Zúčastňovali se jich však pravidelně pouze činní členové, přispívající a zakládající jen zřídka. Podle dobových zvyklostí uctíval sbor každoročně svátek svého patrona sv. Floriána, účastnil se církevních slavností i různých jubileí panujícího rodu i místních hodnostářů. Pravidelnou pracovní náplní členstva v pozdějších letech byly žňové hlídky a hlídky při divadelních a filmových představeních.

  1. Přehled význačnějších událostí z historie sboru.

Rok 1878

19. ledna konal sbor první ples. Okresní zastupitelstvo ve Vodňanech věnovalo 100 zl. na koupi stříkačky. Začátkem roku činila hodnota inventáře (kromě stříkačky, jež dosud nebyla zaplacena) 337 zl. 80 kr. Sbor se usnesl, že pojede k požáru jen do těch obcí, jež složily příspěvek jako zakládající člen. Usnesení však v pozdějších letech nebylo dodržováno.

Rok 1881

Hodnota inventáře v kupní ceně činila 1230 zl. 91 kr. Byly to: 1 dvoukolová stříkačka, 1 vůz, 86 m hadic, 48 košíků, 39 helem, 14 zbrojů pro stříkačky, 10 zbrojů pro lezce, 6 plášťů, 40 bílých obleků, cvičiště a různé jiné potřeby. poprvé platil sbor příspěvek k župní jednotě za 35 členů.

Rok 1883

Bylo zakoupeno nářadí za 143 zl. 92 kr.

Rok 1884

Sbor zaplatil třem členům cestné do Prahy se slavnostním vlakem do Národního divadla a počal odebírat časopis Český hasič.

Rok 1886

Sbor počal platit příspěvek jako pojistné činných členů ústřední zemské jednotě. Obecní výbor slíbil, že každý rok bude platit hudbu při slavnosti svátku sv. Floriána.

Rok 1888

Sbor měl 46 členů činných, 48 zakládajících, 62 přispívajících, 2 čestné. Župní jednota konala v Protivíně svůj sjezd za účasti 12 sborů. Bylo zřízeno nové leziště na střelnici u zámku.

Rok 1890

Sbor podal žádost k obecnímu výboru zřídit zvláštní kolnu pro hasičské nástroje a povolit každoročně ½ hl piva na slavnost sv. Floriána.

Rok 1891

Člen V. Trautner byl vyslán na jubilejní výstavu do Prahy.

Rok 1893

Sbor zakoupil nové hadice za 80 zl. 50 kr.

Rok 1895

Bylo zřízeno nové leziště ve zdejší sladovně. Od založení sboru do r. 1895 přispěl sbor z vlastních prostředků na hasičské stroje 141 zl. 92 kr., na žebříky 209 zl., na výzbroj 653 zl. 74 kr., na pracovní kroj 418 zl. 15 kr., na jiné hasičské potřeby 331 zl. 74 kr., celkem

1 754 zl. 74 kr. Obecní úřad dokončil stavbu hasičské kolny čp. 224.

Rok 1896

Sbor zakoupil nový rekvizitní vůz, na který nově zvolený inspektor sboru Bohuš Svoboda přispěl darem 100 zlatých.

Rok 1897

Obecní úřad koupil od firmy R. A. Smékal čtyřkolovou stříkačku za 1050 zlatých.

Rok 1900

Sbor měl 35 členů zakládajících, 42 přispívajících, 40 činných a 2 čestné. Městská rada povolila zakoupit potřebnou zbroj a helmy v ceně 342 K. Z podnětu nejstaršího člena sboru Václava Trautnera byla sehrána 2 divadelní představení.

Rok 1901

4. srpna pořádal sbor slavnost 25 letého trvání. Dopoledne byla župní valná hromada a cvičení v hašení 2 požárů na náměstí, odpoledne výlet na louku u Milenovic. Byly odevzdány 3 diplomy za 25 letou činnost a to: Václavu Trautnerovi, Josefu Jelínkovi a Josefu Novákovi.

Rok 1902

Sbor zakoupil 12 svátečních plášťů pro mužstvo. Městské zastupitelstvo přispělo na nákup darem 300 K.

Rok 1903

Čtyři členové se zúčastnili všeslovanského hasičského sjezdu v Praze.

Rok 1906

Velitel Josef Vocet a místopředseda Josef Říha byli vysláni na průmyslovou a hospodářskou výstavu do Prahy vybrat potřebné nářadí. Doporučili koupit 1 posunovací žebřík, 2 žebříky okenní, 1 žebřík střechový a 1 džberovou lehkou stříkačku. Zemský hasičský fond udělil na tyto potřeby podporu 80 K. 23. srpna se konala slavnost vyznamenání činných členů obou zdejších sborů za 25 letou činnost. Čestnou medaili obdrželi: z městského sboru velitel Josef Vocet, místopředseda Josef Říha, podvelitel Jan Böhm, cvičitel Václav Trautner, nadlezec Václav Nováček, četař František Janoušek a hasiči: Josef Jelínek, Josef Novák, František Founě a František Brůžek, ze sboru pivovarského místovelitel Matěj Veverka a hasič Josef Jiroch. Medaile udílel místodržitelský rada z Písku.

Rok 1907

Sbor zakoupil 2 žebříky a stříkačku pro divadla a požár v místnostech za 143 K.

Rok 1908

Sbor se usnesl, aby delegáti na župní valné hromadě prohlásili, že městský sbor se nepodřídí usnesení zemského ústředí hasičů, které zakázalo krojovanou účast na církevních slavnostech a bude dále na nich chodit dle místních zvyklostí.

Rok 1910

Sbor měl 37 členů činných, 50 přispívajících a 4 čestné.

Rok 1912

Sbor se usnesl neúčastnit se slavností Vzkříšení.

Rok 1919

Sbor měl 38 činných členů, z nich 2 ještě byli v zajetí, 46 přispívajících a 1 čestného člena.

Rok 1920

Sbor se usnesl vypůjčit si 4000 – 5000 Kč na pořízení nových šatnů pro členy.

Rok 1921

Za 9 nových plátěných obleků a 6 plátěných kalhot bylo zaplaceno 2 058 Kč.

Rok 1922

Sbor schválil nové stanovy, které nedovolovaly účast na žádné církevní slavnosti. Odpadla i slavnost sv. Floriána, kterou obvykle oba sbory, městský i pivovarský, konaly společně.

Rok 1923

Sbor zakoupil 1 berlovku za 600 Kč a 2 hasicí přístroje zn. Meteor.

Rok 1924

Na hasičský sjezd do Prahy bylo vysláno 14 členů.

Rok 1925

Počet činných členů byl omezen na 30. Mimořádná valná hromada schválila založit pohřební fond činných členů ze zisku ze zábav a z odměn za hlídky. Taneční zábavy i výlety sboru byly v poválečných letech hojně navštěvovány a zisk z nich připadal činným členům.

Rok 1926

Místní odbor Červeného kříže pořádal pro sbor hojně navštívený kurs. 18. července uspořádal sbor župní sjezd hasičské župy vodňanské na oslavu 50. výročí založení městského sboru dobrovolných hasičů za účasti 13 okolních sborů. Za padesátiletou činnost ve sboru byl vyznamenán František Brůžek, za čtyřiceti až padesátiletou činnost Josef Vocet, Jan Veselý, Adolf Böhm, František Janoušek, František Founě a Antonín Malec, dlouholetý zbrojmistr a posel sboru, za dvacetipěti až čtyřicetiletou činnost Josef Jareš, František Řežábek, Václav Hraba, Josef Hupka a Antonín Veselý. V tomto roce počala sběrací akce na zmotorizování stříkačky.

Rok 1927

K 1. lednu činil zábavní fond činných členů 2 164, 20 Kč, fond pohřební 4 577,- Kč, fond na zmotorizování stroje založený r. 1925 1 184,45 Kč a fond na stavbu skladiště

3 000 Kč. Byly rozeslány žádosti na okolní obce, závody, spořitelny, pojišťovny o příspěvek na koupi motorové stříkačky.

Rok 1928

Vdově po dlouholetém členu Antonínu Malcovi byl vyplacen 1 příspěvek z pohřebního fondu. Na zmotorizování stříkačky dala městská spořitelna ve Vodňanech

500 Kč, pivovar v Protivíně 500 Kč, První česká pojišťovna 100 Kč, obec Těšínov 100 Kč. Zemský výbor slíbil příspěvek 8000 Kč. Na výzvu městské rady přistoupilo nových 110 přispívajících členů.

Rok 1930

Mimořádná valná hromada schválila 15. června návrh finančního plánu na splácení koupě motorové stříkačky a návrh na zvýšení příspěvku přispívajících členů na 10 Kč ročně, které přednesl nový starosta sboru Ing. Jindřich Skřídlo. V září zakoupil sbor motorový stříkací stroj dvoukolový a automobil od firmy Ebert z Prahy za 94 071, – Kč a nové hadice. Správa pivovaru dala na nový stroj 1 000 Kč, správa lesů a statků 1 200 Kč, pojišťovna Slávie 500 Kč, sbírka po domech vynesla 1 908 Kč, městská rada přislíbila 10 000 Kč, splatných ve 3 letech. Stroj byl slavnostně předán 16. listopadu.

Rok 1931

13. března se poprvé sbor zúčastnil s novým strojem požáru v Myšenci. Stroj překvapil svou výkonností, pracoval bezvadně, požár byl v malé chvíli lokalizován. Firmě Ebert bylo splaceno 73 000 Kč na stříkačku a 9 699 Kč za hadice. Tento obnos byl získán ze subvence zemského hasičského fondu, z darů různých institucí, z příspěvků 334 přispívajících členů, z příspěvku městské rady, z výpůjčky v Jednotě záložné v Protivíně 32 000 Kč a ze 4 fondů sboru. Tři fondy, fond činných členů, fond na zmotorizování stříkačky a fond na stavbu skladiště, byly zrušeny a z pohřebního fondu vypůjčeno na zaplacení stroje 9 637 Kč. Tento obnos byl úročen 4 procenty a postupně se fondu vracel. Zbylý dluh u firmy Ebert 21 071 Kč a v Jednotě záložné 32 000 Kč měl být postupně uhrazován subvencemi zemského hasičského fondu, ročním příspěvkem obce a příspěvky přispívajících členů. Sbor přijal nový pohřební řád: členy fondu jsou všichni členové činní od roku 1925 a z nových ti, kteří zaplatí příspěvek odstupňovaný podle věku. Pohřebné činí při členství do 5 let 1 000 Kč, pro členku polovinu. Fond se doplňuje z darů, z výtěžku zábav, odměn činných členů za hlídky.

Zemřel Josef Vocet. Byl 55 let členem sboru a 36 let velitelem, jeden z nejlepších pracovníků sboru, zvláště v jeho začátcích.

Rok 1932

Na dluh za stříkačku bylo splaceno 16 000 Kč.

Rok 1933

Sbor pořádal samaritánský kurs za účasti 66 posluchačů z města i okolí.

Rok 1934

Zbytek dluhu u firmy Ebert 6 071 Kč byl splacen, městská rada přispěla 2 000 Kč. Sbor měl 30 členů činných, 2 ženy a 290 členů přispívajících.

Rok 1936

19. července se konal v Protivíně župní sjezd hasičské župy k oslavě 60. výročí založení městského sboru za účasti 23 hasičských sborů.

Rok 1937

Od založení r. 1876 do r. 1937 vydal sbor na hasičské stroje, výzbroj, obleky a jiné potřeby z vlastních zdrojů 152 097 Kč. Jmění sboru po srážce amortizace činilo 76. 789 Kč, jmění pohřebního fondu 17 992 Kč a dluh 26 000 Kč.

Rok 1938

Sbor žádal městskou radu urychlit stavbu sušárny hadic na střeše zbrojnice čp. 224.

Rok 1940

Počet členů byl: 23 činných, 233 přispívajících, 3 muži a 2 ženy v samaritánské četě.

Rok 1942

10. srpna předal sbor dle nařízení ministerstva vnitra své jmění i závazky městské správní komisi. hodnocení bylo provedeno tak, aby obecní finance byly co nejméně zatíženy. Do vlastnictví obce přešly všechny nemovitosti i s nářadím a výzbrojí sboru. přejímací inventární hodnota k 31. 12. 1941 byla stanovena na 31 527, 68 Kč, závazky sboru činily 28 855, 18 Kč, rozdíl 2 672,50 Kč měla obec zaplatit Svazu Českého hasičstva. V závazcích sboru byl dluh v Jednotě záložné 6 000 Kč a výpůjčky z fondů sboru na koupi stříkačky dle zápisu z roku 1931, celkem 22 855,18 Kč. Tento obnos zůstal u obce uložen jako záloha na pozemek na stavbu hasičského domu vedle budoucí zbrojovnice. Dopravní auto kominované jako vůz pro účely mimopožární bylo ponecháno sboru pro spolkové potřeby.

Rok 1945

V květnových dnech se sbor velmi platně zúčastnil zajišťování a ochrany vojenského materiálu uskladněného během války v Protivíně německou brannou mocí. Městský národní výbor zajistil pro požární vůz “Mercedes Benz” ze zabraného vojenského majetku.

Rok 1947

Sbor měl 31 činných členů a 1 samaritánku. Nejstarší člen Frant. Kostka dovršil 40 let členství. K 31. 12. měl sbor 61 050 Kč celkového jmění.

Rok 1949

Sbor uložil svým členům pracovní povinnost na stavbě nových garáží MNV.

Rok 1950

V dubnu byly nové garáže hotovy. Městský požární sbor v nich dostal 1 dvojitou garáž a 1 menší místnost jako skladiště.

Rok 1951

Diplomy za dlouholeté členství obdrželi. František Kostka, člen od r. 1907, Josef Havlík, člen od r. 1919, Karel Maršík, člen od r. 1918, Václav Šlechta, dlouholetý vedoucí samaritánské čety a člen od r. 1911, Václav Vaněk, člen od r. 1921.

Rok 1952

Sbor koupil poplachovou sirénu za 8 050 Kč a provedl školení obyvatelstva o požární ochraně podle zák. č. 62/50.

Rok 1953

Požár stodoly u kolen Řežábkovy cihelny v Protivíně.

Rok 1954

Bylo získáno 8 nových členů, takže místní jednota má nyní 41 nových členů, z toho 2 ženy. 17 členů se zúčastnilo záchranných prací při velké povodni 8. a 9. července. Na žňových brigádách odpracovali členové 385 hodin. Jednota má velmi špatnou výstroj, vycházkovou i pracovní. Zásah požárního sboru dne 8. července 1954 při záchranných pracech při povodni v Protivíně.

Rok 1955

Členové vykonali prohlídky půd ve všech domech. Potřebný posuvný žebřík nelze zatím opatřit pro velký náklad.

Rok 1956

Několikaletý úkol zřídit sušárnu hadic ještě není splněn. Na r. 1957 schválil městský výbor požadavek zřídit sborovnu, sušárnu hadic a byt pro strojníka na střeše garáží MNV. Každý člen odpracuje na této výstavbě nejméně 50 hodin. Dne 24. 1 . zásah požárního sboru při hašení požáru v závodě ČZM v Protivíně.

Rok 1957

16. června se konala oslava 81 letého trvání požárního sboru a okresní kolo celostátní soutěže. Pěti nejstarším členům byly předány diplomy. Ve škole bylo utvořeno žákovské družstvo, mělo 23 cvičení a o prázdninách konalo hlídky u železničních tratí. V okresním kole se umístilo na 2. místě. (Jako minulá léta pracovali členové na žňových brigádách, provedli prohlídku komínů a konali žňové hlídky.) Jednota obdržela nový kompletní požární vůz

Tatra 805. V náhradu předala vůz Škoda požární jednotě v Krči a přívěsný vozík s agregátem požární jednotě Velký Bor u Netolic.

Rok 1958

Byly proškoleny domovní požární hlídky. Jednota obdržela dvoukolový posuvný žebřík v ceně 8 000 Kč. Na podzim počaly práce na nástavbě garáží v akci Z a členové na nich odpracovali 1 099 hodin. Žactvo mělo 8 cvičení.

Rok 1959

Jednota měla 42 členů a 1 členku. Na nástavbě garáží odpracovali členové 1 050 hodin. Dne 17. 12. hašení požáru kanceláří a šaten pivovaru Protivín.

Rok 1960

Při výroční členské schůzi obdrželi nejstarší členové čestný odznak “ Za příkladnou práci v požární ochraně”. Byli to: Karel Maršík za 42 let, František Honzík za 30 let, Václav Hrdina za 25 let a Václav Holý za 19 let činnosti.

Rok 1961

Tragicky zahynul velitel Jan Jelínek. Pohřbu se zúčastnili stovky hasičů z okolí.

Pohřební průvod šel z hasičské zborjnice na místní hřbitov .

Rok 1966

Započato s úpravou požárního dvora u zbrojnice (zemní práce, odvoz materiálu) a zřízena fasáda zbrojnice. V tomto roce zasahoval požární sbor u 4 požárů mimo Protivín.

Rok 1967

Požární sbor obdržel požární cisternový vůz ZIL 130.

Rok 1968

Provedeny zásahy u 5 požárů, z toho na stodole domu čp. 33 a na budově MěstNV ve Vodňanech.

Rok 1969

Požárnímu sboru byla přidělena nová požární autocisterna Škoda 706 RTHP a autocisterna Zil 130 byla předána požárnímu sboru Mirovice. V roce bylo 7 požárů, všechny mimo Protivín.

Rok 1970

V roce bylo 12 požárů, všechny mimo Protivín.

Rok 1971

Oslavy 95. výročí založení požárního sboru Protivín. Byla provedena ukázka požární techniky s námětovým cvičením. Odpoledne na letním cvičišti byla veselice a večer taneční zábava v Sokolovně.

Rok 1972

V roce bylo 6 požárů, všechny mimo Protivín.

Rok 1973

V roce bylo 14 požárů, z toho 1 v místě a to kompresorovna ČZM v Protivíně.

Rok 1974

Požární sbor zasahoval u 15 požárů, vždy mimo Protivín. V městě po průtrži mračen čerpána voda ze sklepů na více místech.

Rok 1975

Zásahy provedeny u 7 požárů vždy mimo Protivín. Po průtrži mračen 24. 6. 1975 čerpána voda ze sklepů na více místech.

Rok 1976

Vybavení požárního sboru Protivín:

Automobilová cisterna Škoda 706 – RHTP

Požární speciální vůz Tatra 805

Přenosná motorová stříkačka PPS 12

dvoukolový vysunovací žebřík 12 m dlouhý

Rok 1978 – zásah na nádraží, hořící rozvaděč po úderu blesku

    • čerpání vody u Cimburů po bouři
    • požár vagonu briket na nádraží
    • požár na staveništi bytovek – Lesostavby
    • námětové cvičení v Pivovaru
    • 14.9. v Záboří pád tryskového vojenského letadla , oba piloti zahynuli

Rok 1979 – na přelomu roku předchozího a tohoto se prudce změnila teplota z +15 na -15

stupnů Celsia a 25.8. byl nejstudenější den za 100 let – +3 stupně Celsia

    • v tomto roce bylo celkem 10 požárů, největší požár samoty U Koců

nad Maleticemi

    • 18.6. povodeň – čerpání vody
    • požár při automobilové nehodě v Jiráskově ulici ( auto pivovaru a motocykl)

Rok 1980 – požár ve Chvaleticích – stodola

Rok 1981 – námětové cvičení na sladovnu v pivovaře ( 3.4.)

    • požár lesa za Těšínovem
    • požár beden ve skladu armaturky u nádraží
    • požár lesa v Hůrkách a Těšínově
    • výjezd do Oldřichova_ požár trávy
    • 2.6. požár 2 vagony briket nádraží, opět 8.6.
    • požár briket u Neškodných v Bečelově ( 11.6.)
    • požár pytlů na sušce státního statku
    • 26.8. požár bytu u nádraží

Rok 1982 – požár domku ve Skalách

    • v tomto roce velké sucho, několik požárů lesa a trávy
    • protivínští hasiči se zúčastnili oslav 700. let založení města
    • 22.7. cvičný poplach Písek na panelový dům

Rok 1983 – 3.3. požár oleje v ČZM

    • požár starého dubu v Hájku
    • požár rodinného domku ve Skalách
    • požár samochodné sekačky u Milenovic
    • v tomto roce opět velké sucho, požáry lesa, trávy
    • 28.7. + 40 ° C ve stínu
    • teplé vánoce +15° C, nejteplejší druhý svátek vánoční za 200let

Rok 1984 – sucho a požáry lesa a trávy pokračují

    • 31.3. požár vepřína ve Skalách, hasiči zasahují celou noc
    • požár briket u Straků v ul. Sovětské armády
    • požár na statku v Milenovicích- od blesku
    • 23.11. v 9.00 hod. silná vichřice polámané stromy, stržena střecha na mateřské školce , teplota 19° C – nejteplejší den za 203 let

Rok 1985- požár buněk, zařízení staveniště Vodních staveb Temelín v Čačarkách

Rok 1986 – požár bytu v Milenovicích od televize

požár lesa u Humňan a u Pasek

Rok 1987 – požár 2 vagonů briket na nádraží

během roku požáry briket ve sklepích rodinných domků

Rok 1988 – požár osobního auta na náměstí pře radnicí

požár v Krči – od zazděného trámu v komíně

požár automobilu zn. Trabant v autodílně komunálních služeb

požár lesa v Hůrkách

Tento rok byl celkově na požáry bohatý. Celkem bylo 10 požáru . Z toho největší

byl požár plynové kotelny v Družstevní ul. v Protivíně.

9. prosince měl pohřeb tehdy předseda Sboru dobrovolných hasičů a dlouholetý

dlouholetý člen sboru bratr Ladislav Černický .

Rok 1989- v tomto roce bylo několik požárů lesa ( Písečná, Těšínov, Hájek)

Rok 1990 – „Sametová revoluce“ přinesla mnohé změny i v hasičské organizaci. V roce

1990 byly zrušeny jednoty Svazu požární ochrany a znovu ustaveny sbory

dobrovolných hasičů. Znovu se do řad hasičů navrátilo staré oslovení bratře.

Z funkce velitele odešel bratr Václav Hrdina a od té doby tuto funkci vykonává

bratr Jan Houdek.

Rok 1991 – olej v rybníce u Skal

    • požár kolny v Milenovicích
    • požár naftového topení v restauraci U Chudých
    • pohřeb bratra Kořána – zemřel ve věku 40 let
    • požár včelína v Libochově
    • požár rekreační chalupy v Kuklích
    • 17.10. požár auta při havarii u Myšence – 3 osoby usmrceny

Rok 1992 – v tomto roce ještě doznívají požáry briket – město již se plynofikuje

– hasičský sbor obdržel ke svému použití vysílačky

Rok 1993 – požár propanové bomby u Přibylů

    • olejová havárie Blanice u Myšence
    • 17.11. v noci požár v rod. domě u Procházků ve studniční ul.

Rok 1994 – ještě se objevují požáry briket

    • 26.2. požár bytu v Komenského ulici ( u Kozlů)
    • požár senáže v ZD Selibov
    • požár stodoly v Novém Dvoře
    • 6.8. čpavková havarie ve zrušené mlékárně

Rok 1995 – požár skladu slámy u kravína v Záboří

    • požár domku čp.56 v Rabiňské ulici v Protiívně
    • požár lesa Famfíry za Těšínovem
    • požár u Kačírků v Myšenci
    • požár kontejneru na papír v Družsteví ulici
    • čerpání vody po průtrži mračen v Písku na fotbal. stadionu
    • požár garáže v Krčské ul. ( p.Zima)

Rok 1996 – požár altánu na faře ( 11.1.)

    • 2.6. povodeň 2. stupeň pohotovosti
    • čerpání vody v Komerční bance a v Blanici
    • pivovar požár izolace potrubí

Rok 1997 – požár ve Fugnerově ulici u p. Kliše ( v noci na nový rok) – 15° C

– požár stavení v Záboří

– požár donku v Těšínově

Rok 1998 – 1.11. – zásach po vichřici – utržená střecha kinosálu

– požár v domku ve Zborovské ulici

Rok 1999 – u příležitosti 100. výročí povýšení města Protivína na město byl orgány města

oceněn bratr Hanzlík František, dlouholetý člen sboru a starosta sboru

    • v prosinci obdrželi 4 členové zásahové jednotky mobilní telefony pro spojení

při zásahu a s HZS

Rok 2000 – 25.1. – požár skautské klubovny na Ostrově

    • požár u Čížků – komín

Rok 2001 – požár lesa u Záboří

požár bytu v podzámčí

Vybavení požárního sboru v roce 2001

Automobilová cisterna Škoda 706 RTHP

Automobiloví cisterna Tatra 138

Dopravní vůz Avia 30 + přenosná stříkačka

odsavač kouře

plovoucí čerpadlo

Hasiči v Protivíně zasahovali v Protivíně nejen proti ohni ale i v době povodních , při kterých bojovali proti živlu , který je jinak jejich pomocníkem.

Přehled historických povodní v Protivíně

V roce 1921 byla provedena úprava toku řeky Blanice v píseckém okrese.

4.července 1926 se hladina po průtrži mračen zvedla o 220 cm. Nejvyšší škody utrpěli hospodáři v Pohorovicích a Chvaleticích.

Léto 1929 – po prudké bouři, vichřici a krupobití zničily proudy vody sklizeň, nejvíce postiženy byly pozemky od Protivína přes Milenovice k Vodňanům. Silnice z Protivína do Vodňan byly zataraseny padajícími větvemi stromů, které strhaly i elektrické vedení.

Na konci května 1932 se hladina Blanice zvedla o 326 cm. Povodeň zničila veškerou úrodu.

Na jaře roku 1940 strhla velká voda ledy na Blanici a rychle zaplavila protivínský Ostrov. Na Ostrově zůstaly dvě osoby a kolem 20.hodiny začaly ledy demolovat domek. Až ve 21 hodin se dvěma četníkům podařilo proplout s loďkou mezi krami a postižené zachránit. Velká voda tehdy zničila více jak dvě stovky stromů, které byly v roce 1937 vysázeny podél břehů.

23. 7. 1953 – velká bouře s krupobitím způsobila povodeň, při které se protivínským náměstím a Leninovou ulicí (dnešní Blanická) valil 4 metry široký proud vody zpátky do řeky. Škody byly způsobeny hlavně na ovocných sadech.

  1. 7. 1954 byla po vytrvalých deštích vyhlášena pohotovost všech členů hasičského sboru – začala přetékat přehrada u Husince a hrozilo další zvyšování hladiny Blanice. V Protivíně bylo nařízeno okamžité vystěhování všech domů ležících v blízkosti řeky. V sokolovně byla připravena místnost pro občany, u kterých přicházelo v úvahu vystěhování na delší čas. Stejná povodeň byla i v roce 1854, ne sice výškou hladiny, ale množstvím vody protékající řečištěm.

V roce 1956 se po dlouhotrvajících mrazech vytvořil na řece led, který nad proudící vodou dosahoval tloušťky 40 cm, nad klidnou hladinou 60 cm a v Písku nad Bubnovým jezem byl led silný až 90 cm! Za rychlé oblevy mezi 29. únorem a 2. březnem zaplavila voda řeky Blanice louky u Protivína, Myšence a Maletic. Povodeň začala trhat ledy na řece, které museli ženisté z Prachatic na několika místech uvolnit, aby nedošlo k jejich nebezpečnému hromadění.

15.července 1974 se strhla nad Protivínem bouře. Bahnitá voda řeky brzy vystoupila z břehů a zaplavila okolí. Sběrače dešťové vody se zanesly a záhy se po ulicích valily proudy vod, které pronikly do níže postavených bytů, sklepů a skladišť. Místy vytrhala voda dlažbu a zničila obilí na polích. Bouře řádila několik hodin a nejsilnější nápor doprovázený kroupami přišel kolem půlnoci. Hasiči, kteří měli celý den i noc pohotovost, měli nejvíce práce s čerpáním vody ze zatopených sklepů v Protivíně a Milenovicích.

Funkcionáři požárního sboru Protivín v letech 1876 – 2001

Předsedové ( starostové):

Václav Böhm 1876 – 1890

Václav Pexídr 1890 – 1909

Václav Zelenka 1909 – 1922

Adolf Böhm 1922 – 1930

Ing. Jindřich Skřídlo 1930 – 1931

Jan Veselý 1931 – 1933

Václav Pexídr 1933 – 1937

Josef Budín 1937 – 1939

Josef Havlík 1939 – 1949

Václav Hrdina 1949 – 1958

František Procházka 1958 – 1972

Ladislav Černický 1972 – 1988

František Hanzlík 1988 – dosud

Jednatelé a pokladníci:

Vojtěch Neubauer 1876 – 1882

Josef Vondruška 1882 – 1890

Josef Labohý 1890

Matyáš Krebs 1890 – 1896

Václav Dvořák 1896 – 1904

Po rozdělení funkcí:

Jednatelé:

Václav Žlábek 1904 – 1906

Adolf Böhm 1906 – 1909

Vladimír Hamet 1909 – 1921

Adolf Böhm 1921 – 1922

Jan Podaný 1922 – 1933

František Nekovář 1933 – 1934

Josef Budín 1934 – 1937

Gustav Podlesný 1937 – 1939

Rudolf Polánský 1939 – 1943

Jan Partaj 1943 – 1946

Jaroslav Michalec 1946 – 1949

Jaroslav Bílek 1949 – 1952

František Čech 1952 – 1955

Václav Parýzek 1955 – 1962

Karel Johana 1962 – 1974

Ing. Josef Svoboda 1974 – ???

Jan Jelínek ??? – dosud

Velitelé:

František Jenší 1877 – 1878

František Rod 1878 – 1881

Antonín Novák 1881 – 1887

Josef Vocet 1887 – 1890

Bohuš Svoboda 1890 – 1896

Josef Říha 1896 – 1897

Josef Vocet 1897 – 1930

Josef Jareš 1930 – 1935

František Řežábek 1935 – 1939

František Nekovář 1939 – 1941

Josef Hančur 1941 – 1946

František Honzík 1946 – 1953

Václav Holý 1953 – 1961

Jan Jelínek 1961

Václav Hrdina ml. 1961 – 1989

Jan Houdek 1989 – dosud

Pokladníci:

Jan Veselý 1904 – 1931

Václav Turek 1931 – 1933

František Procházka 1933 – 1934

Jan Veselý 1934 – 1939

Václav Vaněk 1939 – 1952

Ladislav Černický 1952 – 1957

Jan Jelínek 1957 – 1961

Alois Kostka 1961 – 1966

Jaroslav Landík 1966 – 1988

Jiří Plíva st. 1988 – 1993

Jičří Rudolf 1993 – dosud

Seznam činných členů 6. srpna 1876:

Václav Janoušek

Karel Novák

Josef Novák

František Šimek

Josef Jareš

Václav Staněk

Václav Weis

Josef Říha

Ludvík Blum

Antonín Krška

František Sobolík

František Jenší

Karel Bílek

Jan Bicek

Jan Trautner ml.

Vojtěch Radvanovský

J. Klier

Václav Dvořák

Václav Trautner

Václav Stehlík

Josef Řídký

František Rod

František Kotlík

Jan Kaněra

Vojtěch Hamet

Jan Batista

František Kosmata

Josef Markus

Josef Jelínek

František Procházka

Jan Weis

Seznam členů Sboru dobrovolných hasičů k 27.červenci 2001

Jméno , příjmení členem od r.

  1. Jan Bízek 1970
  2. Jan Bízek ml.
  3. Pavel Buřič 1992
  4. Milan Čadek 1975
  5. František Čížek 1979
  6. Stanislav Dlesk 1974
  7. Franrišek Hanzlík st. 1952
  8. František Hanzlík ml. 1975
  9. Pavla Hanzlíková 1987
  10. Jan Houdek 1963
  11. Jiří Houdek 1994
  12. Miroslav Hornát 1993
  13. Pavel Hornát 1997
  14. Pavel Hrdina 1992
  15. Jan Jelínek 1970
  16. Štefan Kalus 1991
  17. Vladimír Kanda 1968
  18. Radovan Koleš 1982
  19. Roman Krejčí 1991
  20. Marcel Kubička 1985
  21. Rostislav Kuchař 1993
  22. Jan Kup 1964
  23. Zdeněk Mošovský 1962
  24. Jiří Plíva st. 1976
  25. Jiří Plíva ml. 1988
  26. Stanislav Plíva 1996
  27. Jiří Rudolf 1983
  28. Miroslav Rychtář 1975
  29. Petr Schwem 1999
  30. Václav Sládek 1975
  31. Jaroslav Šafanda 1999
  32. Josef Šnajdar 1978
  33. Karel Tureček 1970
  34. Luboš Tureček 1982
  35. Miroslav Veverka 1996
  36. Jan Vojík 1991
  37. Václav Vojta 1950
  38. Jiří Votýpka 1978
  39. Marie Votýpková 1993
  40. Petr Zdobnický 1982
  41. Barbora Zuzaňáková 1986

Čestní členové :

  1. Alois Adamec 1958
  2. František Hančur 1942
  3. Václav Hrdina 1958
  4. František Jelínek 1946
  5. Jaroslav Landík 1958
  6. Vladimír Píbal 1975

V novodobé poválečné historii protivínský dobrovolný hasičský sbor usiloval zejména o zřízení vlastní hasičské zborjnice, což se podařilo koncem 50. let výstavbou garáží a v roce 1960 – 1961 byla dokončena nástavba 2 bytů a hasičské klubovny. Na této akci Z odpracovali hasiči bezpočet brigádnických hodin zdarma a později rovněž tak při údržbě hasičské zbrojnice a požární techniky. Hasičský sbor v sedmdesátých a osmdesátých létech byl pomalu vybaven na tu dobu moderní a výkonnou technikou a to dvěma cisternovými vozy. Zásahová jednotka dobrovolného hasičského sboru je platnou součástí integrovaného zásahového systému okresu Písek a vyjíždí ke všem požárům ve svém obvodu a nezřídka kdy je povolávána i mimo tento obvod. Požární technika bohužel již v této době ( 2001) pomalu dosluhuje a finanční situace města Protivína ji nedovoluje obměňovat na patřičné úrovní. I tak patří dík všem hasičům , kteří dokáží techniku udržet v provozu schopném stavu .

Práce s dětmi

Ke konci 70-tých let se z myšlenky několika bratrů hasičů podařilo aktivně rozjet práci s dětmi. Na samém začátku se objevila jména Míry Kohouta ,Petra Zdobnického,Standy Dleska, Rudy Hály a zapomenout se nesmí ani na br. Turečka .

Činnost tehdejších mladých hasičů , kteří byli pod hlavičkou tehdejšího PO SSM (Pionýrská organizace Svazu socialistické mládeže ) vedeni jako oddíl PLAMÍNEK mladých požárníků se nesoustředila pouze na problematiku a činnost související s požární ochranou ale i na vztah k přírodě,rozvoj sportovní činnosti a povinností tehdejší doby byla výuka a směrování v duchu tehdejšího politického směru v naší zemi.

Obětavost a chuť vedoucích společně s pílí dětí se v osmdesátých letech prokazovala výbornými výsledky.

V soutěžích dětského požárního sportu „PLAMEN“ a v různých branných závodech a vědomostních soutěžích.

Činnost i mimo závodění byla velmi pestrá.Každou schůzku pokud počasí dovolilo se vyjíždělo na nácviky soutěžních disciplín (štafeta-požární,požární útok) ,nebo se chodilo do přírody,na výlety a jezdilo se i na vzdálenější místa a různé exkurze a družební návštěvy. Pomáhalo se s údržbou a čištěním techniky a při tom se neustále prohlubovaly znalosti a umění související s požární ochranou,hasičstvím a zkušenostmi pro život.

Prázdniny a léto vyplňovaly putovní, čtrnáctidenní tábory s dopravou pěší,vlakem nebo autobusy.Samozřejmě se vším ,co se potřebovalo k životu včetně stanů,na zádech.Později se však využívala i autodoprava,ale pouze pro materiál.

Na začátku devadesátých let docházelo postupně k odchodu vedoucích z oddílu (vojenská základní služba, mateřské povinnosti ,změny v zaměstnání a ve školách),ale i děti začali využívat různých dalších aktivit ke zpestření volného času a tak v polovině devadesátých let došlo k ukončení činnosti s mládeží v Protivíně. Ze členů oddílu vyrostlo několik úspěšných dorostenců a nakonec i stálých platných členů sboru .

Doufáme,že se najde v brzké době někdo další kdo by pokračoval v této zajímavé práci a navázal by tak na úspěchy nejprve dětí a následných vedoucích Radovana Koleše, Miroslava Malého , Marušky Votýpkové, Jany Holé , Petra Zdobnického a dalších.

Slovník

Vzhledem k pestrosti hasičského speciálního slovníku jsem se rozhodl prezentovat tento i zde. Omluvte prosím fonetické přepisy výrazů, které uvádím bez uvozovek. Výrazy nejsou taktéž řazeny podle jakéhokoliv klíče neboť hodlám postupně připisovat další a další než mi dojde inspirace. Taky musím upozornit na skutečnost, že presentovaný slovník je tvrdě pražský a v různých dalších částech naší republiky jsou drobné odlišnosti (přivítám a uveřejním od kolegů z jiných měst každou připomínku ! – s výjimkou výrazu pro holeňovou obuv – to se stydím …)

tkaničky hadice
dejchák izolační dýchací přístroj
tuplák hasičská sekera s ostřím a špičkou
čučka malý případ
fajrák, hučák velký oheň
pudřenka popelnice
nůžky technický automobil na dopravní nehody apod.
houkne to, rozsvítí se to bude vyhlášen poplach
archeolog člověk, který má přeplněný byt odpadky z popelnic
jógr planý poplach
žárák obleky proti sálavému teplu
mokrej a suchej hasič výjezdový hasič a preventista
křísák kyslíkový dýchací přístroj pro první pomoc
boják starý výraz pro kabát zásahového obleku
spojka hasič, který hledá cestu k případu a obstarává spojení
šmírák řidič, strojník
maník hasič
fortna vrátnice
varta 24 hodinová směna
blembák ochranná přilba
vyfajrovanej byt vyhořelý byt
žengle speciálně uzpůsobený drát na otevírání výtahů
tlakovka plnoprůtoková hadice s proudnicí navinutá na navijáku ve voze
kouřák odsavač kouře – přívěs
osvětlovák přívěs s agregátem a osvětlovacími tělesy, též vozidlové
držíš zadek jsi posádkou na vozech jako žebřík, nůžky apod.
štafle žebřík většinou automobilový
nastavovák žebřík nastavovací
kopáč de facto ohnuté vidle

O hasičích a hasičství z doby před 100 lety podle Ottova slovníku naučného

Hasící nářadí

Až do XVI. stol. bylo užíváno při hašení ohně trhacích háků, sekyr, řebříků, palic na otloukání střech, nádob k ulévání, sudů a džberů, jakož i dřevěných nebo kovových ručních stříkaček. K tomu přibyla v XVI. století vozová stříkačka, později slaměné nebo přezené koše, putnové nebo džberové stříkačky, hadice výpustné a ssavé, plácačky, berlovky a extincteury. S pokrokem hasičství pokračovalo i zdokonalování hasičského nářadí. V novější době dobrovolných sborů hasičských zdokonaleno hlavně přední hasičské nářadí: řebříky a stříkačky. Řád policie v příčině ohně pro král. České , ze dne 25.5. 1876 ustanovuje v § 27-30, že každá osada uzavřená , aspoň 100 domů čítající, má míti řádnou stříkačku vozovou i ruční, jednotlivé osady v obci pak , že mají míti přiměřený počet přenosných a ručních sříkaček, řebříků, háků a košů , majitelé rozsáhlých stavení a zvláště průmyslových závodů, že mají býti přidržáni k zakoupení vlastních stříkaček převozných nebo přenosných. Podobná ustanovení obsahují řády policie pro markrabství Moravské a pro vévodství Slezké.

Hasící řád

Dle § 16 řádu policie v příčině ohně pro království České ze dne 25. května 1876 má obecní výbor pro každou uzavřenou osadu čítající aspoň 20 domovních čísel vydati řád hašení. Vzorce takovýchto hasících řádů a to pro obce , kde je hasičský sbor, i pro obce, kde ho není, vydala roku 1894 zemská ústřední hasičská jednota království Českého v II. sešitě “ Hasičské knihovny “ .

Hasič,

činný člen sboru hasičského. Dle zavedené soustavy zemskou ústřední hasičskou jednotou království Českého r.1894 rozeznávají se ve sboru hasičském : lezci, stříkačníci, a pořadatelé se zdravotním oddělením. Lezci pracují při požáru, stříkačníci dopravují vodu, pořadatelé bdí nad pořádkem, oddělení zdravotní koná službu zdravotní . Sboru velí velitel nebo náměstek velitelův, maje k ruce jednatele sborového jako pobočníka a vrchního hudce. K činovníkům celého sboru společným mimo mimo to patří starosta, náměstek starostův, sborový lékař a dozorce náčiní .

Hasičství

záleží na spořádaném spolupůsobení při ohni hrozícím neb již vzniklém, aby zachráněny byly životy a majetek požárem v nebezpečí se ocitnuvší; ščinnost tuto pěstují sbory hasičské. Jsou buď placené sbory obecní ( např. v Praze, Plzni), složené z osob obcí k hasičské službě najatých a tedy ve všem obci podřízených, a nebo sbory zřizované na základě zákona o spolcích jednak ze zřízenců průmyslových a obchodních podniků ( drah, továren apod.), kteří bývají již z pravidla do práce a služby bráni s podmínkou, že hodí-li se k tomu, státi se musejí členem závodního hasičského sboru, jednak z obyvatelů obce dobrovolně k tomu se přihlásivších, kteří pak i mimo spolek, smějí nositi zvláštní odznak. V každé osadě , kde jest aspoň 50 stavení obytných má starosta pečovati o to, aby tam zřízen byl dobrovolný sbor hasičský. Dá-li takovýto sbor stanovy své schváliti obecním výborem, může tento jemu a jeho náčelníkovi svěřiti policejní právo obce a jejího starosty pro případ požáru a místní obec má sboru tomu popřípadě též samoopatřiti výzbroj a nářadí hasící ( zák. ze dne 25.5.1876 č.45 zem. zák.). Roku 1891 bylo v Čechách 2780 hasičských sborů ( spolků), takže téměř v každé druhé místní a třetí katastrální obci jest sbor hasičský .

Úlohou hasičských sborů, zvláště dobrovolných, jest rychle a spořádaně poskytovati pomoci nejen při požárech , ale i při povodních, při průtrži mračen, při sesutí se staveb, při neštěstí na dráze a apod.Od roku 1892 převzaly některé hasičské sbory i dopravu raněných a nemocných v době války .

Nejstarší hasičství lze případně pojmenovati bouráním, ježto veškeré umění odolati rozpoutanému ohni záleželo hlavně ve sbourání soudsedních budov. Při hašení používáno trhacích háků, sekyr, řebříků, sudů a džberů, což ve století XV. doplněno ruční stříkačkou. Práce zachraňovací vykonávaly jmenovitě řemeslnické cechy, jež mívaly vlastní hasící nářadí. Roku 1518 vynylezena Ant. Platnerem v Augšpurce vozová stříkačka a tím počíná nová doba hasičská . Stříkačka byla ponenáhlu v ústrojí i částech svých zdokonalována.

Vůdčí úlohu při požáru míval kominík nebo kovář, jimž k ruce přidání tesaři, zedníci a obecní zřízenci. Zřizováním placených sborů učiněn značný krok ku předu. Prvý takový sbor zřízen v Paříži počátkem 18. století a některá města následovala brzy tohoto příkladu .

V království Českém založila Praha r.1853 placený sbor, první to vůbec hasičský sbor u nás. První sbor dobrovolných hasičů zařízen rytmistrem na odpoč. Ferd. Leitenbergrem r.1854 v Zákupech, druhý až r.1861 založen v Liberci. První pokusy českého dobrovolného hasičstva podniknuty ač bez úspěchu v létech šedesátých v Chrudimi a ve Slaném; teprve roku 1864 vznikl přičiněním Karla Krohna první český sbor dobrovolných hasičů ve Velvarech . Roku 1877 již bylo 152 sborů se 7793 činnými členy kromě 3 placených sborů se 134 činnými členy.

Hasičská literatura česká

Za prvopočátky hasičské literatury sluší pokládati starodávné řády hašení ohně a pořádku při hašení, řády požární, nařízení úřadů zeměpanských a obecních, jakož i některé starobylé řády policejní a trestná nařízení. Z řádů o hašení ohne je nejstarší řád Berky z Dubé z roku 1546, z řádů policejních král. města Chrudimě z r. 1516; také již nařízení z r. 1278 stanoví tresty žhářům a rváčům při požáru. Z předpisů vládních je nejznámější řád proti ohni vydaný r.1785 císařem Josefem II. Sem náležejí i popisy požárů, chované zvláště v archivech městských; zejména je bohat archiv města Klatov zápisy o požárech z r. 1424 až 1848.

Hasiti

ohně a činiti opatření, aby požár vzniknouti nemohl, náleží v policejní obor samostatné působnosti místní obce; policii tuto vykonávají starosta obce po případě komissaři pro jednotlivé části obce výborem pro jednotlivé části obce ustanovení.

Obci sluší v této věci učiniti čtvero opatření :

1/ Především jest dohlížeti, aby zachovávána byla všechna nařízení a zápovědi, jimiž nebezpečí ohně zemezeno býti má. Každý rok mají také prohlédnuty býti všechny budovy za přispění znalce a po případě zástupce sboru hasičův, aby vypátrány a odstraněny byly vady, z nichž by nebezpečí požáru vzejíti mohlo; dále má býti dohlíženo k řádnému a pravidelnému čištění komínů a rour kouř odvádějících; jest-li v obci aspoň 50 obytných atavení , má býti zřízen zvláštní ponocný, kde pak ho není, mají občané aspoň od července do října střídavě konati noční stráž.

2/ Má-li požár co nejspíše býti utlumen, sluší učiniti opatření, aby co nejrychleji dáno býti znamení na poplach ( zvony a jiným způsobem); aby v obci, po případě v budovách samých ( ve studnicích nebo kádích), bylo s dostatek vody, aby o požáru zpraveny byly též sousední obce a sbory hasičův; aby stále pohotově bylo hasící nářadí v dostatečném množství a v řádném stavu; aby v obci zřízen byl sbor hasičský.

3/ Aby s rozkaceným živlem bylo lze zápasiti, jest především třeba , aby pro každou obec byl ustanoven řád hašení, tj. nařízení, jak požáru předejíti se má a jaké kdo při hašení požáru konati má práce zvláštní; neboť všeobecně je každý, kdo se k tomu nahodí a je způsobilý, nehrozí-li jeho vlastnímu majetku nebezpečí, pod pokutou povinnen v obvodu mídtní obce bezplatně a osobně při hašení pomáhati; rovněž koní, ať jsou číkoliv, smí za přiměřenou náhradu býti použito k vození stříkaček, vody aj. nebo k jízdě s poselstvím pro pomoc do sousedních obcí, jež rovbněž jsou povinny sobě navzájem bezplatně přispěti. Také jest potřebí postarati se o pořádek na místě požáru samém; aby hašení účelně prováděno bylo, může starosta svou moc policejní na tu dobu svěřiti náčelníkovi přítomného sboru hasičského, jehož pak musejí být všichni poslušni. Zvláště jest důležito , aby na majetek soukromý nebylo saháno, leč nezbývá-li již jiného prostředku, aby požár byl udušen nebo omezen; musí-li se pak státi, budiž hlavně o to dbáno, aby vynášené svršky byly bezpečně uschovány a majiteli navráceny.

4/ Jakmile jest po ohni, jest obecnímu starostovi ihned pátrati po jeho příčině, o výsledku pátrání musí podati zprávu okresnímu politickému úřadu a obecnímu výboru. Vznikl-li požár nezachování stavebních nebo policejních nařízení neb odepřel -li kdo při hašení službu nějakou, potrestá viníka trestní senát obecní; jde-li však tu o čin stíhaný zákony trestními, sluší o tom ihned zpraviti soud ( Zem. zák. č.45 ze dne 25.5. 1876 ).

DŮLEŽITÁ TELEFONNÍ ČÍSLA TÍSŇOVÉHO VOLÁNÍ

Zjistíte – li mimořádnou událost (požár, havárii chemického nebo průmyslového zařízení…), která ohrožuje osoby nebo majetek, okamžitě volejte číslo 150 – (Hasičský záchranný sbor)

Při předávání zprávy uveďte:

  • kde hoří
  • co hoří
  • své jméno a číslo telefonu, ze kterého voláte
  • po skončení hovoru zavěste a čekejte na zpětný dotaz k ověření pravdivosti zprávy o požáru.

Pomoc zdravotnické záchranné služby se vyžaduje při všech stavech ohrožujících život. Přivolává se prostřednictvím telefonu 155 – Zdravotnická záchranná služba.

Pokud jste svědky dopravní nehody nebo spáchání trestního činu volejte telefonní číslo 158 – Policie ČR nebo 156 – Městská policie.

V Protivíně a okolí volejte 382 251 035 – přijedeme včas !!

PRO PŘÍPAD OHROŽENÍ V životě člověka mohou nastat neočekávané mimořádné situace, jako jsou živelní pohromy (záplavy a povodně, požáry, vichřice, sesuvy půdy, sněhové laviny, zemětřesení), havárie s únikem nebezpečných látek do životního prostředí (havárie v chemických provozech a skladech, dopravní nehody s únikem nebezpečných látek, radiační havárie, ropné havárie) a další, které mohou ohrozit životy, zdraví obyvatel a způsobit velké škody na materiálních hodnotách. Tato příručka obsahuje návod jak se připravit na dopad možných následků živelních pohrom a dalších mimořádných situací způsobených lidskou činností, které mohou přivodit tělesná zranění nebo duševní poruchy, ztráty na životech nebo majetku a poškození životního prostředí.

382 251 035 HASIČI PROTIVÍN

Přejeme Vám, aby jste nás nikdy nepotřebovali, ale je dobré o nás vědět !

Sbor dobrovolných hasičů
Protivín