Před založením sboru

V době kolonizace se na malých prostranstvích koncentrovalo velké množství budov, převážně dřevěných, krytých doškem nebo šindelem. Většina domů neměla komíny, kouř volně unikal stropním otvorem a tak nebezpečí požáru hrozilo od zalétnutých jisker. Později byly stavěny komíny dřevěné, zevnitř vymazané hlínou. K povinnostem rychtářů a starších obce patřilo tyto komíny a ohniště pravidelně prohlížet a nařizovat případné opravy nebo vydat zákaz v nich topit. U koho vznikl oheň, měl křikem ihned upozornit své okolí. Kdo by tak neučinil, měl být potrestán na hrdle. Při vzniku ohně měli všichni občané přispěchat se vší čeledí k ohni, každý měl vzít z domu háky, žebříky a vědra a kdo by tak neučinil, měl být ztrestán. Hašení řídili představení měst a obcí. Přísné tresty byly zejména pro ty, kteří sami zapálili; byl pro ně stanoven trest smrti upálením. V nejednom případě byl ihned po dopadení vykonán. Tento trest platil ještě za vlády Marie Terezie, která prvá vydala v r. 1751 zvláštní řád k hašení ohně “Ohňový patent”. Její syn, císař Josef II vydává již souborný požární řád, ve kterém jsou stanoveny povinnosti obyvatelstva při vzniku ohně.

Vyhlásil pomoc při hašení za povinnost, jejíž neplnění má být trestáno prací v železech nebo vězením, zapovídal sušit len na kamnech a přikazovat, aby pazderny a chlebové pece byly stavěny stranou vesnice. Kuchyně a komíny měly být zděné a každá chalupa měla mít do roka zděný komín. Podobná nařízení o pazdernách a pecích vydala pak správa schwarzenbergských panství roku 1754. Rychtáři a konšelé měli konat několikrát do roka prohlídky domácností, jak jsou opatřeny proti ohni, a jestliže nalezli nedostatky, měli příkladně trestat. Roku 1762 bylo vydáno nové nařízení pro schwarzenbergská panství, že poddaní mají stavět pouze z kamene. Roku 1785 vydal císař Josef II. dvojí řád hasicí městský a vesnický. Ve vesnickém řádu jsou např. tato nařízení: domy se mají stavět tak, aby mezi nimi bylo prázdné místo v šíři jednoho sáhu, stodoly mají být za zahradami, sušárny na len a konopí opodál vesnice, dřevěné komíny se nemají trpět, zděné komíny mají být silné na půl cihly. Úředník vrchnosti, rychtář obce a kominík mají třikrát ročně prohlédnout komíny, kamna a ohniště ve všech domech. Každý dům má mít žebřík, hák a hasicí nádobu, obec má mít žebřík, dva háky, ruční stříkačku a jednu nebo dvě štoudve na vodu.

Ve výkazech vydání obce Protivína z konce 18. století vyskytují se již položky za prohlídky komínů a za hasicí nářadí: r. 1782 bylo vydáno za 6 konví na vodu k hašení ohně 1 zlatý a za jejich okování 1 zlatý 30 krejcarů, r. 1814 za 10 stříkaček k ohni 22 zlatých. Ve výkazu obecního jmění z roku 1841 jsou též ruční stříkačky a žebříky k ohni. Roku 1856 schválil obecní výbor, aby se na nutnou koupi “jezdící stříkačky” odprodalo kus obecního pastviště.

Podle dochovaných záznamů od 18. století byly v Protivíně 3 velké požáry:

8. 10. 1714 vypukl ráno v 6 hodin na horní straně náměstí v domě vedle špitálu (dnešní čp. 38) oheň, který větrem rozehnán zachvátil i tehdejší faru (dnešní čp. 15) na dolní straně náměstí a zakrátko shořely šindelem pokryté domy na obou stranách náměstí až k zámku. 17. 4.1857 velký požár obrátil v popel skoro celou dolní stranu náměstí a Židovskou ulici. 24.8.1859 shořely v Čačarkách domky čp. 97, 89, 88, 87 a 90.